Často se říká, že Čína vysílá smíšené signály. Potvrdilo se to i před několika dny, kdy čínský prezident Si Ťin-pching ohlásil, že počet vojáků v lidové armádě klesne o 300 000. Toto rozhodnutí by mělo zčásti naznačovat, že Čína nemá žádné agresivní plány vůči zbytku světa. Současně ale tato země vyslala pět lodí k Aljašce, což jsou ovšem doposud nevídané vojenské manévry. Podobný krok se všeobecně považuje za učebnicovou definici toho, jak demonstrovat svou sílu. Má tedy čínská vláda za cíl ukazovat svou mírumilovnost, nebo naopak nepřátelství?
Odpověď na položenou otázku je komplikovaná, ale známky studené války mezi Čínou a USA patrné jsou. Čínská vláda chce směrem ke svému lidu ukázat, že má armádu plně pod kontrolou a že probíhají potřebné reformy. Zároveň dává najevo, že nehodlá vyhazovat peníze za pozemní síly, které pro ni ze strategického hlediska nejsou tak významné. Nejde o vyloženě pacifistické kroky, ale aspoň to není volání po válce. Zároveň se však čínská vláda snaží ukázat jak domácímu, tak zahraničnímu publiku, že se snaží o získání strategické výhody nad Spojenými státy tím, že se soustředí na oblasti, kde se Američanům nepodařilo se prosadit.
Příkladem těchto snah je Arktida, kde americké námořnictvo nemá své lodě a pobřežní stráž nepředstavuje významnou sílu. Čína tam navíc vyslala své lodě těsně před návštěvou čínského prezidenta v USA, čímž se snažila Obamovi ukázat, jak je odhodlaná dosáhnout svých geopolitických cílů. Pokud by se proti tomu Američané ohradili, mohla reagovat s tím, že se její lodě pohybovaly v mezinárodních vodách. Podobné hry pak mají pro čínského prezidenta ještě jednu výhodu – ukazují vrcholným představitelům armády, že snížení počtu vojáků není na škodu snahám o dosažení vojenské dominance. Obecně se přitom ví, že Si Ťin-pching má k vedení armády blíže než kterýkoliv z jeho předchůdců.
Co to vše znamená pro vývoj vztahů mezi USA a Čínou? Růst čínské ekonomické moci sebou nese i postupný růst její moci vojenské. Její armádní rozpočet roste podle oficiálních čísel o 10 % ročně, ve skutečnosti možná ještě rychleji. Čína už provedla řadu provokací ve vodách, které jsou blízko jejího pobřeží, a to vyvolává vážné obavy v zemích, které s ní sousedí. Téměř všechny z nich se přitom spoléhají na dvojstranné vojenské dohody uzavřené s USA. Pokud by Američané reagovali agresivně, znamenalo by to přijetí strategie, která by měla Čínu zatlačit zpět. V praxi by to znamenalo posílení již uzavřených dvojstranných dohod a vojenské spolupráce.
Zastánci popsané strategie budou tvrdit, že poslední vývoj v Arktidě je důkazem nutnosti reagovat razantně. Umírněnější reakce by znamenala, že Spojené státy neskočí na podstrčenou návnadu a budou se držet jejich dosavadní strategie bez toho, aby do Pacifiku směřovalo více amerických vojenských sil. Zastánci tohoto hrdliččího postoje mají pravdu v tom, že prudká reakce ze strany USA by přinesla nepřátelskou reakci ze strany čínské veřejnosti a posílila by pozici čínských vojenských jestřábů. Výsledkem by mohla být spirála neustále se zostřujících konfliktů a stále rostoucích nákladů na zbrojení.
Spojené státy mají důvod, proč se zatím příliš nezaměřovaly na Arktidu. V jejich zájmu je hlavně udržení volného obchodu a pohybu lodí. Doposud tyto zájmy nikdo neohrožoval, dokonce ani Rusové. Pokud by tak Rusové či dokonce Číňané učinili, Spojené státy by využily své dominance v oblasti válečného loďstva a poslaly by své lodě na sever. Obama doposud vůči Číně zastával poměrně umírněné postoje. Američané také podporují své spojence v tom, aby sami zvyšovali své obranné schopnosti, což je patrné například v případě Japonska. Částečně jde o postup namířený proti Číně, ale také o známku toho, že Spojené státy nemusí být vždy připraveny spojence bránit.
Obama se vůči Číně chová v souladu s jeho celkovou strategií zahraniční politiky. Ta si je vědoma toho, že možnosti USA nejsou neomezené. Je ale pravděpodobné, že s novou vládou se tento přístup částečně změní. K tomu dojde, ať už bude novým prezidentem demokrat, či republikán. Pravděpodobně půjde o změnu pozitivní, protože Čína na Obamovu strategii reaguje neustále větší rozpínavostí. Větší rezistence ze strany USA by jí vytyčila hranice, v delším období by se tak dokonce snížilo riziko konfrontace místo toho, aby se zvyšovalo.
Autorem je Noah Feldman.
Zdroj: Bloomberg