Amir Kassaei působí ve vedení společnosti DDB Worldwide. Z Íránu utekl v osmdesátých letech kvůli válce, kterou jeho země vedla s Irákem. Vyrostl v Austrálii, vzdělání se mu dostalo ve Francii a v roce 1997 se usadil v Německu. Pracoval pro významné společnosti včetně firem jako , , , či . V rozhovoru pro Handelsblatt uvedl, že současná vlna uprchlíků ze Sýrie, Afriky a Balkánu je podle jeho názoru „jen začátkem něčeho mnohem většího“.
Skutečný rozměr toho, co ještě přijde, si podle Kassaeiho v současné době ani nemůžeme představit. Půjde o ohromnou migraci lidí, za kterou je Západ zodpovědný, protože neřešil „skutečné problémy“. Těmi jsou ekonomické nerovnováhy a s nimi spojené oblasti, jako je hlad, politický extrémismus, populační růst, násilí a náboženský fanatismus. Uprchlíci proto nebudou přicházet pouze z arabských zemí, ale z celé Afriky a dalších částí světa.
„Ať už se nám to líbí, nebo ne, civilizovaný svět bude i nadále čelit konfliktům s maniaky. V současné době jde zejména o teroristy z Islámského státu a k tomu se přidává jeden omezený diktátor. Obojí ničí Sýrii a hlavně její obyvatele. Není to ale jediné místo, které je v plamenech. Zdá se, že velké válce se nelze vyhnout. Bude dlouhá a hrozná,“ varuje Kassaei. Diplomacie podle něho v podobných situacích mnoho nezmůže, protože „s některými lidmi se hovořit nedá“. Pak není jiné alternativy, než reagovat zbraněmi.
„Geopoliticky je do konfliktu v Sýrii zatažen celý Blízký východ. Pokud se má dostavit nějaké řešení, přijde válka a ta bude porovnatelná s druhou světovou válkou. Musíme se podívat realitě do očí. Assada podporují Íránci, ti zase mají problémy s Izraelem. Přidejme k tomu problémy s Irákem a Rusko, které v regionu sleduje své vlastní zájmy. To vše pak padá na bedra milionů nevinných lidí, kteří nechtějí nic jiného než život v míru, který jim slíbila Evropa. To ji zavazuje,“ domnívá se Kassaei.
Kassaei říká, že jemu samotnému pomohlo po útěku z jeho rodné země zejména to, že pochopil význam znalosti jazyků. Nový jazyk je podle něho třeba se naučit co nejrychleji. Mnozí imigranti se prý snaží vybudovat si v nových zemích obdobu jejich domoviny, ale „to nikam nevede“. On sám se podle svých slov nesnažil o kontaktování jiných íránských utečenců. Držel se naopak toho, že „musí být lepší než ostatní, aby si získal jejich respekt“. Tento přístup měl jak svou pozitivní stránku, tak negativní, protože jej dostával do pozice „chronické defenzivy“. Ta se projevovala neustálým pocitem, že musí dokazovat své schopnosti.
Nejtěžší pro Kassaeiho bylo, když ho učitel v Německu představil v jeho nové třídě. Tváře nových spolužáků totiž jasně ukazovaly, že není jedním z nich a nepatří mezi ně. „Od té doby jsem s tím bojoval,“ říká Kassaei. Pro dnešní uprchlíky je podle něho nejtěžší kulturní šok a nutnost začít opět od nuly v zemi, která je pro ně cizí. Často se ale stává, že imigranti nechápou, že jsou v cizí zemi hosty a následně se uchylují k nepřijatelným krokům.
Ve které zemi jste se setkal s nejsilnější xenofobií? Na tuto otázku Kassaei odpověděl, že těžké to bývá v Číně, kde lidé otevřeně poukazují na to, že nehovoříte jejich jazykem a nevypadáte jako oni. Kvůli teroristickým útokům z roku 2001 se ale také může spolehnout na „dvě až tři hodiny speciální péče pokaždé, když vstupuje na půdu USA“. Vzorem pro jiné země může být Německo, „velkou míru arogance naopak stále ukazuje Francie“. V případě Němců si Kassaei přeje, aby jejich soucítění s uprchlíky vydrželo ještě dlouho. Zároveň dodává, že přijímání uprchlíků je kvůli demografickému vývoji v této zemi „nevyhnutelné“. V Německu je ale situace stále jiná než ve Spojených státech, které jsou „zemí uprchlíků“ a když získáte tamní občanství, „už se vás nikdo neptá, odkud přicházíte“.
Autory jsou Catrin Bialek a Thomas Tuma.
Zdroj: Handelsblat