Internet - jako všechny technologie, které jsme dosud vyvinuli má i své negativní dopady. Internet nám umožnil objednat si cokoliv a kdekoliv na planetě. Sblížil lidi a srazil náklady na komunikaci na minimum. Pomáhá v rozvojových zemích, kde i pro nás třeba “triviální” technologie, které jsme si osvojili již před lety, znamenají rozdíl jako den a noc.
Internet je také nová droga, ze které se léčí generace, která ho dostala do kolébky, ale nedokázala od něj odtrhnout oči pro svou fascinaci touto technologií. Internet je médium, které společnosti dalo hlas vyjádřit se formou blogu, dalo společnosti sílu upozornit na nepoctivé podnikání - např. u nás známá kauza obecně označovaná “Šmejdi”. Internet umožnil vytvoření jedné z nejrozsáhlejších databází vědomostí na světě, která je volně přístupná všem - Wikipedie.
Internet má ale i svoje temnější stránky. Internet zavedl kulturu “vítěz bere vše”. Proč si kupovat produkt od někoho, kdo je až druhý, když si ho můžete objednat od toho nejlepšího. Internet a jeho šedá zóna přístupná přes speciální software Tor dal vzniknout takovým místům jako Silk Road - vyjádřeno ab absurdum - eshop s drogami v zóně tzv. darknetu.
V neposlední řadě dal hlas, komunikaci a organizaci takovým uskupením jako je IS. Ve světle událostí posledních týdnů a měsíců bude čelit internet, provozovatelé různých portálů ale i fyzičtí provozovatelé internetu tlaku na poskytování dat, na jejich zaznamenávání a uchovávání. Bude zde tlak na to, aby se internet stal více “regulovaným” médiem / technologií.
Jestli je to správně nebo ne se jistě ještě povede košatá debata. Ale pokud bude zaveden silný dohled na takových službami jako je Google nebo případně nad hardwarem provozující celou síť, mohlo by to mít i negativní přesah do podnikání těchto společností. Je to asi podobné jako si kupovat byt, o kterém víte, že je v něm štěnice, ale správce domu vás ujišťuje, že ji zapne jen tehdy, pokud si bude důvodně jistý, že děláte něco nezákonného. Myslím si, že taková představa není pro nikoho příliš lákavá ať už je to onen podnikatel nebo případný uživatel.
Nepopírám a chápu, že s digitalizací našich životů se může do určité míry měnit hranice, co a jak chápeme hranice mezi veřejným prostorem a soukromím uživatelů a občanů. Ale existují jistě určité “mety”, které jsou nepřekročitelné pro drtivou většinu. Pak však i informace o tom jak společnosti spolupracující s úřady bude znamenat, jakou míru soukromí budou dopřávat svým uživatelům. Technlogie bez těchto zadních vrátek budou mít jistou výhodu např. v zemích, kde regulace není tak silná.
Přesto jsem si jistý, že svoboda internetu bude pod palbou těchto v určité míře oprávněných požadavků a dokonce si myslím, že řada nové regulace a možností jak sledovat provoz uživatelů bude prosazena. Otázkou zůstává, jak dlouho pak budeme čekat na další whistelblowera typu “Edward Snowden”, který rozkryje přešlapy tajných služeb nebo jiných úřadů, které šly výrazně za hranice běžného provozu bezpečnostní služby nebo za hranice svých pravomocí.
Jako jistou známku, že existuje zájem na větším získávání informací, může být i vzrůstající počet žádostí o data uživatelů, za podmínky, že míra vyplnění těchto požadavků zatím zdá se zůstává relativně konstantní. Například Google v posledním pololetí roku 2014 čelil 30 140 žádostem o data určitých uživatelů. Z toho bylo vyhověno 63 % požadavků různých institucí.
U Twitteru je situace obdobná. V první polovině roku 2015 byl požádán 4363krát. Což je relativně rychlý růst z 2871 žádostí v druhé polovině roku 2014. Nejvíce žádají tyto státy - USA (více jak polovina všech požadavků), dále pak Francie, Španělsko, Velká Británie, Japonsko ale třeba i Turecko, Saúdská Arábie, Indie nebo Brazílie. Ostatní státy byly střídmější nebo nežádaly vůbec. Samozřejmě počet žádostí souvisí i s dostupností daných online služeb a internetu.
Přitom počet nových žádostí např. u Spojených států roste, každé pololetí počet žádostí roste již od začátku roku 2012 vyjma druhé poloviny roku 2013, kdy počet žádostí mírně poklesl, ale pak výrazně zrychlil.
U ikonického výrobce telefonů patří prvenství USA, ale překvapivou dvojkou byla v první polovině roku 2015 Austrálie. Amerika měla 3824 požadavků a Austrálie 2986 požadavků. Tyto požadavky se týkaly ukradených a ztracených mobilních zařízení.
U v prvním pololetí roku 2015 jasně dominují znovu Spojené státy s 17 577 požadavky na data. Téměř v 80 % bylo těmto požadavků alespoň vyhověno. Druhá byla Indie, třetí Velká Británie a pak v balíku podobných čísel Francie, Německo, Itálie, Brazílie. Následovaná s mírným odstupem Austrálií, Španělskem, Argentinou a Polskem. V této oblasti byla aktivní i Česká republika, která vznesla 34 dotazů na data uživatelů. Data získala u 74 % dotazů na .
Zdroj: firemní data - Google, Facebook, Twitter, Apple