Volby ve Španělsku nepřinesly jednoznačný výsledek, roste podpora radikálních stran stavících se proti politice fiskální konsolidace. Zemi tíží masová nezaměstnanost a dluhy stále nezadržitelně rostou. Není tedy divu, že když se investoři podívali na výsledek voleb, začali španělské akcie houfně prodávat. Podobný osud postihl dluhopisové trhy. Ale možná, že trhy podobně jako v jiných případech vnímají i tuto situaci ze špatného úhlu pohledu. Krátkodobý politický chaos totiž může být příležitostí k nákupu akcií v ekonomice, která prochází oživením.
Proč by měl být alternativní pohled lepší? Protože většina Španělů stojí za bolestivými rozpočtovými škrty. Protože výhody silné většinové vlády bývají obecně značně přeceňovány. A protože příklad Řecka jasně ukázal, že rozpočtoví rebelové nakonec stejně couvnou. Navíc oživení španělské ekonomiky dnes patří mezi nejsilnější v Evropě a trh je velmi levný. Až tedy povyk kolem voleb utichne, měly by přijít zisky i přesto, že volby nepřinesly výsledek, na který se investoři těšili.
Většina investorů předpokládala, že premiér Mariano Rajoy nakonec získá alespoň nějakou většinu, pravděpodobně spolu se stranou Ciudadanos. To ovšem moc nevyšlo, protože podpora premiérovy strany klesla na pouhých 28 %. Na druhou stranu radikální strana Podemos, která je v podstatě obdobou řecké Syrizy, se dostala z nuly na 20% podporu. Jak bylo uvedeno, trhy na takový volební výsledek reagovaly prudkým propadem, ale taková reakce nemusí být nutně rozumná. Důvody jsou následující:
Za prvé, Podemos sice nesouhlasí s politikou fiskálního utahování, ale naprostá většina voličů ji podpořila a chce, aby vláda pokračovala v současné politice. Z 350 křesel v parlamentu jich bude 253 obsazeno těmi, kteří podporují eurozónu a omezení výdajů, které unie po Španělsku požaduje. Je vlastně překvapivé, že po bolestivé recesi, která zvedla nezaměstnanost nad 25 % a nezaměstnanost mladých nad 50 %, bylo tak málo voličů, kteří podpořili radikální strany. A ti, kteří odmítli současnou vládu, protestovali také proti korupci a nejen proti euru.
Za druhé, výhody silné vlády jsou obecně přeceňovány. Belgii se podařilo projít celým jedním rokem bez vlády a nic moc to na chodu této země nezměnilo. Volby v Británii v roce 2010 také skončily s nejednoznačným výsledkem, byla vytvořena chaotická koalice, ale ekonomika nakonec prošla silným oživením. Je to také už dlouho, co volby v Německu skončily s nějakým jasným většinovým vítězstvím a jeho ekonomika si také vede dobře. Rozhodující po volbách je konsenzus ohledně cílů, kterých je třeba dosáhnout, ne to, aby vládla jedna strana.
Za třetí, strany protestující proti fiskálnímu utahování rychle mění svůj postoj ve chvíli, kdy jsou konfrontovány s realitou. Podívejme se na Syrizu. Ta dělala velký rámus, dovedla zemi téměř až k opuštění eurozóny, ale pak otočila a nakonec zavedla stejnou politiku jako předchozí vlády. Podemos se explicitně nezavazuje k tomu, že povede Španělsko ven z eurozóny. Pokud se k tomu jasně nezaváže, nic se ohledně fiskální politiky nezmění ani v případě, když tato strana někdy získá volební vítězství. Podemos totiž nemůže ukončit fiskální utahování, jestliže nebude mít vlastní měnu. Pokud ji tedy nemá, může o změně politiky pouze hovořit.
Celé to znamená, že volby ve Španělsku v podstatě nic nemění, jen pár politiků ztratí svou práci. Proti tomu stojí velmi dobře si vedoucí ekonomika, která letos poroste o 3 %. Nezaměstnanost klesá, exporty prudce rostou, obchodní deficit se snižuje. Řada problémů samozřejmě zůstává, investice jsou slabé, domácí poptávka ožívá jen velmi mírně. Je možné, že španělské oživení odráží pouze to, jak hluboká byla předchozí recese a bylo by mu lépe, kdyby politiku utahování nesledovalo. Růst je ale skutečný a ECB dál tiskne peníze jak bláznivá, euro je relativně levné a není důvod, proč by španělské oživení nemělo pokračovat dál. Přes to všechno jsou španělské akcie levné a trh v Madridu v roce 2015 klesl asi o 9 %. Trhy si toho ještě nevšimly, ale to se změní.
Autorem je Matthew Lynn.
Zdroj: WSJ, MarketWatch