S ohledem na aktuální vývoj bude tento týden pozornost zaměřena asi zejména na Čínu, jejíž akciové trhy se opět dostávají pod nepříjemný tlak. Zajímavý by tak mohl být pátek, protože na konci tohoto týdne bude zveřejněn vývoj prosincové obchodní bilance v Číně (spolu s exporty a importy). Z následujícího grafu vidíme, jak se z Číny postupně stávala průmyslově - exportní velmoc. Na dlouhodobém trendu jsou ale patrné dva zlomy. První v roce 2009, kdy v globální ekonomice zuřila finanční krize. Druhý pak nalezneme na přelomu let 2014 a 2015 a od té doby to vypadá na dlouhodobou strukturální změnu:
Čínské exporty tedy začínají klesat a to je skutečně globálním jev. Pro její ekonomiku by bylo samozřejmě nejlepší, kdyby si mohla nadále užívat pozitiva starého ekonomického modelu, který stojí na exportech a investicích, a zároveň stále více těžit z toho nového – „spotřebně – služebního“. To ale nelze. Starý model stál totiž na všemožné podpoře korporáního sektoru (nízké sazby, nízký měnový kurz, nízké mzdy, dotace ...), ten nový musí stát na podpoře spotřebitele (vyšší úročení vkladů, vyšší měnový kurz, vyšší mzdy, podpora soukromých firem a ne státních molochů ...).
Poslední zlom patrný v grafu je tedy známkou toho, že odklon od starého modelu skutečně probíhá. Obchodní bilance navíc výrazně netrpí, protože dovozy zejména díky nízkým cenám komodit klesají ještě rychleji než exporty. Klíčovou otázkou ale je, zda s tímto odklonem od starého probíhá i příklon k novému. To můžeme posuzovat celou řadou ukazatelů včetně vývoje maloobchodních tržeb, či spotřeby domácností jako celku. Konečným ukazatelem je ale vývoj produktu a inflace.
Právě čínská inflace bude letos asi jedním z nejsledovanějších globálních indikátorů – pokud by Čína začala přes oslabení kurzu exportovat deflační tlaky do globální ekonomiky, byl by to problém. Ale není to mince o jedné straně, protože tyto tlaky jen tak nezmizí. Pokud budou sílit a Čína je exportovat nebude, projeví se koncentrované v její ekonomice. A pak je možnost dvojí: Buď přijde nezřízená stimulace, což ovšem pravděpodobně znamená jen hlubší problémy v budoucnu. Druhou možností je další posun k tvrdému dopadu.
Významné/nevýznamné exporty a recyklace dolarů
Vraťme se ještě krátce k problematice čínských exportů. V čistém vyjádření (vývozy mínus dovozy) sice k růstu HDP už roky výrazněji nepřispívají, v roce 2009 jej „jen“ hodně snížily (viz následující graf). Lepší interpretace je ale taková, že Čína už roky dokáže svými vývozy (z hlediska celkového růstu) zhruba eliminovat to, že je obrovským dovozcem komodit i zboží (pro vlastní spotřebu a z části obratem pro exporty samotné)*.
Zdroj: JPMorgan
Přechod na nový model povede k tomu, že tato eliminační schopnost se bude zhoršovat – exportovat se bude pravděpodobně méně, dovážet pravděpodobně více. Jen pokud bychom byli velkými optimisty, uvažovali bychom o tom, že prudký posun čínského průmyslu směrem k inovacím a produkci s vysokou přidanou hodnotou zajistí vysokou exportní konkurenceschopnost Číny a také „nakrmí“ domácí poptávku. Takovým optimistou nejsem a tudíž se mi zdá pravděpodobnější, že Čína do sebe začne postupně nasávat víc a víc, než bude zbytek světa kupovat od ní. Což mimo jiné úplně otočí globální systém recyklace dolarů. Je to prý čínské úsloví, které říká „ať žiješ v zajímavých časech“. A bude to pravděpodobně Čína, která se nám o to na globálním ekonomickém poli postará.
*Z grafu je také „mimochodem“ vidět, že spotřeba zatím z hlediska růstu investice dostatečně nevyvažuje a to je druhá hlavní linka celého příběhu.