Nedávno jsem strávil několik dní v Moskvě. Vystoupil jsem tam na konferenci pořádané organizací RT International. Rusko, ve kterém jsem nikdy předtím nebyl, mě poměrně příjemně překvapilo. Moskva je moderním městem, velmi vzdáleným šedé socialistické minulosti. Naopak, je v každém ohledu městem „evropským“. Když jsme s mojí ženou jeli z letiště, najednou se za jednou zatáčkou ukázaly se zdi Kremlu, jeho chrámy a vše se koupalo ve světle podvečerního slunce. Byl to mimořádný pohled.
Návštěvníci konference byli považováni za VIP a podle toho s námi bylo i jednáno. Účastnil se jí také Michail Gorbačov a překvapivě na ní nakonec promluvil i Vladimir Putin. Celkem zde promluvili řečníci z dvanácti zemí. Užívali jsme si extrémní pohostinnosti. Já sám jsem hovořil o tom, že státy mohou zachovat bezpečnost svých občanů a zároveň jejich soukromí. Vyžaduje to ale, aby byla vytvořena jasná pravidla, která by umožnila policii, aby pronikla do soukromí občanů.
Moje teze je taková, že se musíme hlavně vrátit k starému osvědčenému systému, kdy povolení k průniku do soukromí dává soudce a toto povolení obsahuje jasně daný seznam toho, co policie může učinit. Soudce by pak měl spolupracovat s nějakým typem ombudsmana. Tedy s nevládním poradcem, který by byl zodpovědný za to, aby práva občanů nebyla bezdůvodně porušována. Můj závěr byl ale pesimistický, protože podle mého názoru by žádný americký prezident na takový systém nepřistoupil.
Už dříve jsem se setkal s řadou Rusů a v mnoha oblastech jsou stejní jako všichni ostatní na této planetě. Hovor s nimi se rychle obrátí na téma dětí, školy, místa, kde žijí a života samotného. Rusové jsou také stále více nábožensky založení a ruská ortodoxní církev hraje v jejich zemi stále významnější roli. Během mého pobytu v Rusku se ale postupně ukazovala i horší stránka věci. Běžní Rusové i vzdělaní lidé, jako například učitelé, ke mně často přicházeli s otázkou, proč Američané tak nenávidí jejich zemi a proč americká média neřeknou o Rusku nikdy nic pozitivního.
Na zmíněné otázky jsem nebyl schopen nějak uceleně odpovědět. Zmínil jsem, že v Rusku pod vládou Vladimira Putina posílilo autoritářství, média ztratila většinu své svobody a starý způsob korupce byl jen nahrazen korupcí novou. Hovořil jsem i o Krymu a Ukrajině, kde podle mého názoru Rusko udělalo spoustu chyb, i když jeho postup byl také v řadě oblastí legitimní. Říkal jsem, že podle mého názoru vznikla celá krize skutečně pod taktovkou Washingtonu, který chtěl změnit režim v Kyjevě. A zmínil jsem i to, že ruská média často podávají zkreslené zprávy, které se drží vládní propagandy. To Rusové nepopírali.
Naše rozhovory a moje odpovědi ale stále nepřinášely skutečně uspokojující odpověď na pokládanou otázku. Prezident Vladimir Putin má i doma řadu kritiků, ale jeho popularita je enormní. Je považován za skutečného nacionalistu ze staré školy, a tudíž se podle mínění občanů chová podle toho, co je v nejlepším zájmu Ruska. A nejen to. Nedávný průzkum ve Velké Británii ukázal, že čtyři z pěti Britů by nevolili Camerona, ale Putina, pokud by u nich kandidoval ve volbách. Zajímalo by mě, jak by podobný průzkum dopadl v USA, kde se Obamova vláda zajímá spíše o globální problémy než o národní zájmy.
V USA je stále hodně starších lidí, kteří budou v Rusku vždy vidět nepřítele. K tomu přidejme chytráky, kteří potřebují nějakou údajnou hrozbu ze zahraničí k tomu, aby si udrželi svá dobře placená místa ve vládě i jinde. Nic z toho ovšem nevysvětluje, proč Američané nechápou hodnotu dobrých vztahů s Ruskem. Kdyby bylo Rusko zatlačeno do kouta, bylo by schopno Spojeným státům pořádně zatopit. Ale to není hlavní důvod, proč jsou dobré vztahy s ním namístě. Rusko bylo dobrým partnerem v Sýrii, když přispělo k dohodě týkající se používání chemických zbraní. I nyní je hybnou silou při jednáních, která by měla celý konflikt úplně ukončit. Rusko bylo také spolehlivým partnerem v boji proti terorismu a uznává, že i ono čelí hrozbě ze strany ISIS a dalších islámských militantů. To, co ruští politici dělají v jejich vlastní zemi, by mělo být pro americké zájmy irelevantní.
Někteří účastníci zmíněné konference byli americkou negativitou vůči Rusku zmateni stejně jako já. Peter Kuznick z American University v této souvislosti poukazuje například na to, jak mylné jsou představy Američanů o historii. V anketě mezi univerzitními premianty zjistil, že se domnívají, že ve druhé světové válce zemřelo asi 90 000 Američanů, což je asi o 300 000 méně, než byl skutečný počet. U Rusů byl odhadovaný počet mrtvých asi 100 000, což je asi o 27 900 000 méně, než jaká byla skutečnost! Ukazuje to, jak velké neporozumění panuje ohledně současných motivací a činů Rusů. Pokud bychom to srovnali s útoky z jedenáctého září, musely by tyto útoky pro dosažení stejného počtu obětí probíhat každý den po dobu 24 let.
Matičku Rus nemusíme zrovna milovat a to samé platí o Vladimiru Putinovi. V zájmu USA je ale vytvoření vztahů založených na společných zájmech. Ukrajina, která je minimálně tak zkorumpovaná jako celé Rusko, klíčovým zájmem Spojených států není. Spolupráce s Ruskem ale ano. Režim na Ukrajině byl změněn podle plánu USA a výsledkem je současná krize. Její příčinou tak není Putin, který několikrát žádal o dialog a respekt vůči Moskvě. Letos dal jasně najevo, že chce spolupracovat s USA a tato nabídka by neměla být odmítána nikým, kdo má v zájmu blaho Američanů.
Autorem je Philip Giraldi z Council for the National Interest.
Zdroj: The American Conservative