Už nějakou dobu se snažím porozumět jedné ekonomické záhadě a nejsem v tom sám. Jde o následující věc: Americké firmy jako celek nyní drží přibližně 1,9 bilionu nevyužité hotovosti. Jde o historicky naprosto výjimečnou událost a zdá se absurdní, že by firmy měly držet tolik peněz ve svých rozvahách. Tyto prostředky jim totiž vydělají zhruba 2 % v případě, že jsou investovány do vládních dluhopisů a firmy by tak pravděpodobně vydělaly více při alternativních investicích do nových produktů, služeb či akvizic jiných společností. Přesto k tomu nedochází.
Vezměme si za příklad Google. Jeho nová mateřská společnost Alphabet má hodnotu přibližně 500 miliard dolarů, ale drží asi 80 miliard dolarů na bankovních účtech či v krátkodobých finančních investicích. Pokud tedy koupíte akcii společnosti Alphabet, která se nyní prodává přibližně za 700 dolarů, v podstatě si tak kupujete 100 dolarů hotovosti. Google by si přitom za svou hotovost mohl koupit Uber, jeho indického konkurenta Ola a k tomu ještě start-up Palantir. Nebo by si mohl koupit , či většinu společnosti . Pravděpodobně by na těchto akvizicích vydělal více než 2% návratnost.
Hromadění hotovosti začalo někdy na přelomu tisíciletí. Největším extrémem je v tomto ohledu pravděpodobně . Tato společnost nyní drží zhruba polovinu své hodnoty v hotovosti. drží v hotovosti asi třetinu své hodnoty. Jde o šokující čísla a kdyby firmy začaly své peníze utrácet, ekonomika by prudce rostla. V devadesátých letech přitom korporátní sektor spořil mnohem méně, namísto toho stavěl nové továrny a budovy. Šlo o jeden z důvodů, proč byla tehdy nezaměstnanost tak nízko. Co se ale děje nyní? Teorií existuje bezpočet a některé důvody jsou prozaické. Firmy se mohou podobně jako lidé snažit o spoření na horší časy. Tuto touhu jen posiluje vývoj během posledních deseti let, který určitě nebyl klidný.
Korporace se také mnohem více zaměřují na to, co nazývají daňovou optimalizací. My ostatní tomu říkáme vyhýbání se daním. A najdeme řadu důvodů, proč je z daňového hlediska výhodné držet hotovost a přesouvat ji mezi dceřinými společnostmi v zahraničí. Další motivací k držení velké zásoby hotovosti je zvýšený konkurenční boj o talentované pracovníky. Platí to zejména v technologiích a u farmaceutických společností.
Přes vše uvedené tu ale stále zůstává jedna záhada. Firmy jako Google a totiž drží mnohem více hotovosti, než kolik můžeme vysvětlit daňovou optimalizací a dalšími jmenovanými faktory. Ekonom Lee Pinkowitz mi v této souvislosti řekl, že někteří ekonomové tvrdí, že vysoké zásoby hotovosti jsou známkou nezdravé firmy. Příčina může být v problematickém odvětví, kde není do čeho investovat. Nebo může mít tato společnost pochybný management, který hromadí hotovost, aby maskoval chybná rozhodnutí a chránil si své pozice. Pinkowitz a jeho kolega Rohan Williamson vytvořili valuační model, který pomáhá s analýzou toho, jak investoři reagují na různou výši zásoby hotovosti. Tento model pak na základě historických dat u jednotlivých odvětví ukazuje, jak si investoři cení každého dolaru hotovosti v rozvaze společnosti.
Podle popsaného modelu v několika odvětvích platí, že hromadění hotovosti jde ruku v ruce s negativní návratností. Když v odvětví tištěných médií, zábavy či výroby letadel firmy hromadí hotovost, investoři hodnotu těchto peněz vnímají jako nižší, než skutečně je. Každý dolar má v jejich očích hodnotu asi 40 centů. Ve zbrojním průmyslu a těžbě uhlí je dokonce hodnota každého dolaru zadržené hotovosti negativní. To může naznačovat, že vedení firem z těchto sektorů se chová tak, aby v první řadě chránilo své pozice. Trh pak hodnotí jejich rozhodnutí hromadit hotovost negativně.
V jiných odvětvích se ale dolar hotovosti cení více. U farmaceutických společností si jej investoři cení na 1,5 dolaru. To znamená, že se chovají, jako kdyby management podobných společností dovedl naspořené peníze investovat lépe než oni sami. Patří sem i automobilky či výrobci zařízení pro zdravotní péči. Celkem se tedy zdá, že korporátní sektor hromadí hotovost z valné části i proto, že akciový trh jej za to odměňuje. Proč? Možná, že vedení společností i investoři věří, že se blíží nějaká velká změna. Když přišel posun ze zemědělské ekonomiky k ekonomice průmyslové, musela každá firma hodně investovat. Dnes se ale hodnoty vytvářejí zejména na základě nových nápadů a myšlenek a odhad jejich hodnoty je mnohem složitější.
Nakonec tak možná přece jen existuje důvod k optimismu. Pokud by firmy věřily, že budoucnost je neradostná a ekonomický růst bude pomalý, nebyl by důvod, aby držely velkou zásobu hotovosti. Ony tak ale činí a to naznačuje, že za rohem by mohla čekat nějaká velká transformace. Jestliže tomu tak skutečně je, znamená to dobrou zprávu pro nás všechny.
Autorem je Adam Davidson.
Zdroj: NYTimes