Když jsme se před časem věnovali čínské „involuci“ (hyperkonkurenci na přesyceném čínském trhu), šlo ještě primárně o čistě čínský fenomén s negativními dopady do Evropy. Dnes je zřejmé, že má výrazné globální důsledky. Připomeňme si, jak celý problém vznikl: uvolnění restrikcí a prudký růst technologických kapacit vedly v Číně k explozi nových firem, především v průmyslových a high tech odvětvích. Intenzivní konkurence je přinutila masivně vyrábět, stlačovat ceny a následně exportovat.
Na datech je to vidět zcela jasně: od konce roku 2021 se čínský obchodní přebytek zdvojnásobil a například export elektrických aut, kde je hyperkonkurence nejvýraznější, vzrostl sedminásobně. Doprovodným důsledkem jsou nízké ceny (průmyslová deflace), kterou ještě přiostřuje slabší měna. Co všechno to Evropě zatím způsobuje?
První problém pro Evropu je strukturální: čínská konkurence míří přesně do odvětví, která tvoří základ německé a tím i evropské ekonomiky – automotive, strojírenství, chemie. Čína zároveň dominuje zeleným technologiím, od solárů po baterie. Výsledek? Německo od roku 2023 prakticky stagnuje, průmysl ztrácí pozici a s ním brzdí velká část Evropy.
Negativní dopady samozřejmě pociťuje i značná část českého průmyslu. Ten naštěstí v celkovém porovnání s Německem stále vychází velmi dobře. A to zejména díky větší flexibilitě pracovního trhu a byznysového prostředí. Rok 2026 sice vypadá pro průmysl o něco lépe, protože německá vláda spustila fiskální balík na podporu investic. Po jeho odeznění strukturální tlak levného čínského dovozu jen tak nezmizí.
A Evropě nepomáhá ani vlastní prostředí. Vysoké ceny energií, které jsou zhruba trojnásobné oproti Číně, a rozsáhlá administrativní zátěž snižují konkurenceschopnost evropských podniků napříč sektory. Dopady se přelévají i do služeb jako například e commerce, kde platformy typu Temu a Shein díky své cenové síle smetly řadu evropských hráčů a ukazují, že cenová válka není omezená jen na průmysl.
Druhým zásadním problémem je evropská závislost na Číně. Ta drží více než 60 % globální těžby vzácných zemin a přibližně 90 % jejich zpracování. U těžkých vzácných zemin je podíl téměř 100%. Tyto materiály jsou nezbytné pro obnovitelné zdroje, elektromobilitu i obranný průmysl. Čína navíc svou tržní sílu umí využít. Příkladem je omezení exportu galia a germania v roce 2023, v Evropě se tato síla projevila během kauzy Nexperia.
Jde tedy o dlouhodobý trend, ne dočasný šok. Klíčová otázka zní: co s tím Evropa může udělat? Diverzifikace prostřednictvím nových obchodních dohod (například s Indií či Mercosurem) je krok správným směrem. Jak však potvrzují i naše nedávné propočty, v dohledné době tyto dohody nezpůsobí v evropském hospodářství žádnou revoluci a zásadní závislost na Číně tím nezmizí. V principu jde tedy zvážit dva strategické přístupy: buď protekcionismus, jenž by evropský trh chránil podobně jako USA, nebo postupnou restrukturalizaci evropského průmyslu směrem k odvětvím s vyšší přidanou hodnotou, technologickou odolností a menší závislostí na čínských vstupech. Anebo ideálně kombinace obou strategií dohromady. Alternativou může být rychlá desindustrializace s velmi negativními sociálními důsledky. A málokdo z nás si přeje, aby nám z Německa vyrostl evropský Detroit…
TRHY
Koruna
Nízká výrobní inflace korunu v průběhu tohoto týdne lehce oslabila a nyní osciluje v okolí 24,25 EUR/CZK a vyčkává na nové impulsy. Ty přijdou především v dalším týdnu, kdy čekáme na velmi důležité výsledky mzdové dynamiky za Q4 2025 (předpokládáme výsledek v okolí 7 %) a předběžnou únorovou inflaci (počítáme s poklesem k 1,4 % v důsledku levnějších potravin). Konec tohoto týdne by měl být klidnější.
Eurodolar
Dolar přetrvává v lehké defenzivě a vyhoupl se opět nad 1,18 EUR/USD. Na vině je především nejistota spojená s dalším osudem amerických cel a celkových dopadů na americký rozpočet. Dnes budou v centru pozornosti evropská inflační čísla za únor a americká výrobní inflace, avšak v důsledku přetrvávající obchodní nejistoty nepředpokládáme, že dolar nalezne pevnější půdu pod nohama.