Medvědi neustále hovoří o zpomalení globálního růstu a dlouhodobé stagnaci. Pravda je ale taková, že tempo růstu reálného produktu v globální ekonomice minulý rok kleslo jen velmi mírně. V roce 2014 totiž dosáhlo 3,4 % a 3,1 % v roce 2015. Letos navíc tempo růstu opět zrychlí a podle očekávání MMF by mělo znovu dosáhnout 3,4 %. I když budeme předpokládat, že čínská čísla jsou nadhodnocena, je těžké tvrdit, že globální ekonomika se nachází v podobných problémech jako v roce 2009. Tehdy totiž kleslo tempo růstu ve srovnání s rokem 2008 o celé tři procentní body a ve srovnání s rokem 2007 dokonce o pět procentních bodů. Proč jsou tedy všichni tak pesimističtí?
Výše uvedená čísla se týkají reálného produktu. Globální nominální produkt měřený v amerických dolarech minulý rok klesl o 5 % a letos možná přijde další, i když už mírnější pokles. V roce 2015 se tak globální ekonomika zmenšila o 3,7 bilionu dolarů a dostala se tak zpět na úroveň roku 2012. Tento pokles znamená, že zmizela ekonomika velikosti odpovídající Velké Británii. Z historického hlediska jde o mimořádný jev. Po roce 1981 došlo k poklesu nominálního produktu světové ekonomiky měřeného v dolarech jen pětkrát a vyjma roku 2009 šlo o mnohem menší poklesy. Jde o vedlejší efekt změn kurzu dolaru, ke kterým došlo v očekávání rostoucích sazeb v USA.
Pro korporátní sektor je v krátkém období v podstatě jedno, zda posuzujeme vývoj reálný či nominální. Z pohledu dolarové hodnoty je svět chudší a to se projeví na prodeji řady produktů. Mezinárodní firmy, které se zaměřují na globální trhy, to pocítí na svých výsledcích, protože slabší kurz nemohou promítnout do koncových cen na místních trzích. Jejich tržby klesnou a mezinárodní obchod utrpí. To samé platí o komoditách, protože i na ně doléhá posilování dolaru negativně. Na cenu ropy doléhají zejména mikroekonomické vlivy, ale plošný pokles komoditních trhů indikuje, že ve hře figurují i makroekonomické faktory. A podle našeho názoru mezi nimi hraje prim právě kurz dolaru.
Musíme si ale uvědomit, že mezi teorií dlouhodobé stagnace a popsanými nominálními změnami existuje velký rozdíl. Pokud se globální ekonomika nachází v situaci dlouhodobé stagnace, stojíme pouze na začátku celého procesu. Centrální banky by pak měly pokračovat v uvolněné monetární politice, přizpůsobit by se měla i politika fiskální. Firmy budou mít i nadále problémy a trhy by měly dál klesat. Pokud se jedná pouze o nominální posun, jde o změnu jednorázovou. Poté, co se měnové kurzy nastaví na nové úrovně, začne nominální produkt světové ekonomiky zase růst.
Nominální změny ve světové ekonomice se už blíží svému konci, pravděpodobnou výjimku představuje jen Čína. Měny zemí Latinské Ameriky jsou již nyní podle našeho názoru podhodnoceny asi o 15 %. Dokonce můžeme tvrdit, že současné změny jsou pro globální ekonomiku zdravé. V minulosti se rozvíjející se ekonomiky v podobných situacích snažily držet pevný kurz. Vše ale nakonec stejně skončilo devalvací a někdy i defaultem. Tentokrát se tyto země snaží udržet si své rezervy, nechávají klesat kurz a připravují si tím prostor pro nalezení nové rovnováhy.
Je tu sice riziko, že i dnes dojde k masivním defaultům kvůli vysokému korporátnímu dluhu v rozvíjejících se zemích. V tuto chvíli to ale podle nás není pravděpodobné. Domníváme se, že centrální banky v těchto zemích v roce 2016 zvýší své intervence na trzích, protože měny už znatelně oslabily. To by na trhy mělo přinést více klidu. Výjimkou může být jen Čína, která by mohla využívat slabšího kurzu ke snížení svých jednotkových nákladů práce.
Autorem je Marcos Buscaglia z Alberdi Partners, který dříve pracoval pro Merrill Lynch.
Zdroj: BeyondBrics