Rok 2016 nevypadá pro ruskou ekonomiku dobře. Rubl oslabil na rekordní minima, doléhají na něj nízké ceny ropy, které se dostaly až na 30 dolarů za barel. Vláda získává téměř polovinu svých příjmů z ropy a plynu a nyní tak zápasí s tím, aby zalepila díru v rozpočtu ve výši 1,5 bilionu rublů. MMF očekává, že ruská ekonomika letos klesne o 1 %, v roce minulém dosáhl pokles 3,7 %.
Zmíněná čísla nejsou nijak radostná a možná ještě nevystihují plnou míru problémů, kterým ruská ekonomika čelí. Ekonomové a významní podnikatelé, včetně těch se silnými vazbami na Kreml, varují před dlouhodobou stagnací a poklesem konkurenceschopnosti. Herman Gref, který stojí v čele státem vlastněné Sberbank, například na konferenci v Moskvě uvedl, že „země se nalézá mezi těmi, kterým se ve světové ekonomice vede hůř a hůř“.
Rusko už se vypořádalo s řadou krizí, včetně propadu cen ropy v roce 2008 a dluhové krize v roce 1998. V těchto případech se však ekonomický růst vrátil během jednoho či dvou let. Současná recese je ale jiná. Jejím základem totiž nejsou nízké ceny ropy či sankce, ale strukturální slabost ekonomiky. Už v roce 2012 se začaly objevovat problémy, a to se ceny ropy nalézaly na 100 dolarech za barel a sankce neexistovaly.
Ruský profesor ekonomie Vladislav Inozemtsev tvrdí, že současný pokles má základ v tom, že se Putin v roce 2012 vrátil k moci. Zvýšil totiž daně firemnímu sektoru a daně z nemovitostí, aby mohl financovat své vojenské výdaje. K tomu zvýšil vliv málo efektivních společností, které vlastní stát. Podnikatelé ztratili optimismus, omezili investice a došlo k propadu produktivity a naopak k růstu korupce. Zeslábl příliv zahraničních investic, protože investoři se začali bát toho, co se s jejich aktivy nakoupenými v Rusku stane.
Putin se stal poprvé prezidentem v roce 2000 a tehdy tvrdil, že sníží závislost na ropě. Namísto toho ale došlo k pravému opaku. Nyní žije přibližně 22 milionu Rusů pod hranicí chudoby. Firmy jako , které dříve ohledně Ruska sršely optimismem, tam nyní zavírají své provozy. To samé činí firmy jako či Mango.
Zastánci reforem tvrdí, že stále není pozdě. Stále je podle nich čas na investice do technologií a na uvolnění tlaku, který vláda vyvíjí na soukromý sektor. Ruská společnost trpí, ale nehrozí okamžité riziko nepokojů. Vláda si ovšem velké investice dovolit nemůže, už nyní musí čerpat ze svých rezerv a výdajové programy se omezují. V soukromém sektoru není situace o mnoho lepší. Sankce uzavřely firmám přístup k zahraničním zdrojům, slabý rubl zdražuje dovoz technologií, které by mohly zvýšit produktivitu a efektivitu výroby.
Putinova obliba stále dosahuje přibližně 80 % a on tak nevykazuje nejmenší známky zájmu o změnu ruského ekonomického modelu. Na konci ledna dokonce tvrdil, že „existuje důvod pro opatrný optimismus“. Státem vlastněné firmy spravují jeho přátelé, jemu naklonění lidé profitovali i z projektů, jako byly olympijské hry, které ovšem ekonomice jako celku moc nepomohly. Hluboké reformy jsou stále v rozporu se zájmy současné vlády.
Autorem je Carol Matlack.
Zdroj: BusinesWeek, Bloomberg