John Williams napsal jednu z nejlepších analýz monetární politiky, která kdy byla nějakým ekonomem z Fedu vytvořena. Jasně v ní poukazuje na to, že neutrální výše sazeb se nyní nachází velmi nízko a pravděpodobně to tak ještě dlouho zůstane. Jde o jádro problému dlouhodobé stagnace, o které já sám hovořím poslední tři roky.
Domnívám se, že je nyní stejně pravděpodobné, že neutrální výše sazeb se bude držet výjimečně nízko, jako je pravděpodobné, že se zvedne na úroveň historického standardu. Přispějí k tomu faktory jako rostoucí příjmová nerovnost, demografické trendy, nižší ceny kapitálového zboží, zpomalující růst produktivity či odliv kapitálu z rozvíjejících se zemí.
Williams správně, i když trochu neochotně, poukazuje také na to, že nízké neutrální sazby mají významné důsledky pro ekonomickou politiku. Dává důraz na snahy o zvednutí těchto sazeb pomocí strukturálních reforem podporujících růst a na fiskální politiku. Podle mého mínění je ale málo pravděpodobné, že by se faktory jako lepší systém vzdělávání nějak výrazněji promítly do úrovně neutrálních sazeb v následujících deseti letech.
Mnohem větší význam má zmíněná fiskální politika. Investice do infrastruktury mají vedle stimulačních účinků i pozitivní dopad na stranu nabídky. Podle mých odhadů je tak pravděpodobné, že by se samy zaplatily a k podobnému závěru došel třeba MMF. Vyšší výdaje na systém sociálního zabezpečení by pravděpodobně vedly ke snížení míry úspor a následně k růstu neutrálních sazeb.
Velký zájem vzbudily Williamsovy závěry týkající se monetární politiky. Tvrdí, že existují silné argumenty ve prospěch zvednutí inflačního cíle tak, abychom nebyli omezováni tím, že sazby nemohou klesnout výrazně pod nulu. Pokud se Fed na počátku roku domníval, že neutrální sazby se pohybují nad 2 % a inflační cíl byl tehdy nastaven na 2 %, měl by nyní svůj názor přehodnotit. V současnosti se totiž odhaduje, že neutrální sazby se zřejmě pohybují kolem nuly. Chápu, že ekonomové z Fedu jsou pod tlakem, aby se chovali v rámci běžných norem. Jsem ale i tak zklamán, že Williams změnu v monetární politice neprosazuje razantněji.
Už je to roky, co panovala mezi trhy a Fedem shoda na tom, jak se budou sazby v budoucnu vyvíjet. Fed už se dlouho marně snaží správně predikovat vývoj sazeb a já mám za to, že nemůže napáchat velké škody tím, že by si za cíl stanovil 4 – 5% růst nominálního produktu. A i kdyby se držel současného rámce, je těžké pochopit, jak chce dosáhnout inflačního cíle ve výši 2 %. Jak může průměrná inflace dosahovat 2 %, když se nyní nezaměstnanost pohybuje pod 5 %, inflace cílové hodnoty stále nedosahuje a pravděpodobnost recese či útlumu roste?
Vše, co víme o ekonomickém cyklu, nám naznačuje, že v následujících několika letech si vyspělé ekonomiky projdou fází útlumu. Prostor pro další snižování sazeb ale neexistuje. Běžně přitom byly sazby během recese snižovány o 400 bazických bodů. Jde o monetární a makroekonomickou výzvu naší generace. Doufám, že se o ní bude vážně diskutovat.
Zdroj: Blog ekonoma Larryho Summerse.