Není to tak dávno, kdy zahraniční investoři jevili jen minimální zájem o české státní dluhopisy. Financovali fakticky méně než 15 % státního dluhu, zatímco většinu stávajících dluhopisů držely tuzemské komerční banky. Na rozdíl od maďarského či polského trhu ten český nebyl vystaven potenciální nákupní horečce nebo výprodejům. Kurzový režim, respektive spekulace o jeho brzkém konci však tento stav zcela změnil.
Od poloviny roku 2015 postupně narůstá zastoupení zahraničních investorů na tuzemském dluhopisovém trhu a podíl nerezidentů na vlastnictví státních dluhopisů se tak zvýšil z 13,4 % (říjen 2013) na aktuálních 31,6 %. Ještě zajímavější je pohled na samotný objem dluhopisů, které zahraniční investoři aktuálně drží. Je to už více než 424 mld. korun, což znamená, že za dobu existence intervenčního režimu do svých portfolií nakoupili dluhopisy za více než čtvrt bilionu korun.
Zájem o dluhopisy ze strany zahraničí lze odůvodnit dvojím způsobem. V první řadě jsou až na výjimky atraktivnější než třeba ty německé, nicméně hlavním motivem je možnost vyčkat v dluhopisové pozici na konec kurzového režimu s výhodnějším výnosem, než nabízí tuzemský korunovou likviditou přelitý peněžní trh. Na druhou stranu zájem zahraničí motivovaný kurzovou spekulací na budoucí posílení koruny s sebou přináší růst cen dluhopisů, respektive negativní výnos aktuálně až do splatnosti šesti let a de facto deformuje ceny korunových bondů podobně, jako tak činí ECB prostřednictvím svého QE.
Blížící se konec kurzového režimu vyvolává primárně otázku, co se stane s korunou po exitu, nicméně podobně důležitá je i otázka, co se stane s výnosy na dluhopisovém trhu. Je vcelku pravděpodobné, že zahraniční investoři se nebudou moci zbavit českých bondů až tak lehce bez toho, že by utrpěli výraznou kurzovou ztrátu. Není asi příliš pravděpodobné, že při „výprodeji“ jejich portfolií by se na českém málo likvidním trhu vzedmula silná poptávková vlna a vše za dané ceny skoupila. Zvlášť, když dluhopisy zůstávají velmi drahé a jejich výnos je stále záporný. Proto se jako pravděpodobnější zdá, že investoři v kratších bondech spíše vyčkají do splatnosti a teprve poté budou zvažovat odchod z korun. Tedy, pokud koruna posílí, aby se zhojili z negativního výnosu. Proto se od nich asi v první post-exitové fázi nedá příliš očekávat útěk a tedy tlak na oslabení kurzu koruny. Na druhou stranu však jde o poměrně malou část nepředstavující z hlediska přírůstku ani 10 mld. EUR, což je tedy méně než čtvrtina celkových intervencí, které zatím ČNB musela podniknout.
Chování zahraničních investorů však nebude zajímavé jen z hlediska jejich odchodu z korun, ale i z pohledu nových emisí dluhopisů ministerstva financí. To totiž stále preferuje krátké splatnosti se záporným výnosem, nicméně s exitem by se toto výnosově příjemné „okno“ – otevřené díky vysokému zájmu nerezidentů – mohlo docela rychle zavřít. A stejně jako po omezení QE v EMU v době rostoucí inflace, by se i na český trh měl konečně dostavit i růst výnosů státních dluhopisů. Exit z kurzového systému by vlastně mohl přinést i exit z deformovaného bondového trhu.
… tedy za předpokladu, že do českého finančního světa nepronikne experiment záporných úrokových sazeb centrální banky.