Ekonomická situace ve Španělsku a ve Francii je úplně obrácená. Ve Francii sílí domácí poptávka, kterou podpořily nižší ceny ropy a následně nižší výdaje na paliva a energie. K tomu se přidal pozitivní vliv daňových úlev, které mají za cíl zvýšení investic korporátního sektoru. K ekonomickému oživení a zvýšení aktivity ve výrobním sektoru ovšem nedošlo a příčinou jsou problémy na nabídkové straně ekonomiky. Mezi ně patří zejména vysoké výrobní náklady, zastaralý výrobní kapitál firem a předchozí ztráty výrobních kapacit.
Ve Španělsku byl vývoj opačný. V zemi nejdříve došlo k významným pozitivním změnám na nabídkové straně ekonomiky. Zvýšila se konkurenceschopnost a ziskovost firem, a to díky stagnujícím mzdám a růstu produktivity. Následně nastal rychlý růst exportů a korporátních investic, začala se zvyšovat zaměstnanost a nakonec i spotřeba. K jejímu oživení došlo i přesto, že ekonomická aktivita byla stále utlumená.
Jak ukazuje následující graf, popsaný vývoj vedl k tomu, ekonomický růst ve Francii se i přes stimulaci domácí poptávky drží na nízkých úrovních. Namísto toho ve Španělsku došlo po prudkém ochlazení ekonomiky ke znatelnému oživení ekonomické aktivity a meziroční růsty HDP se od roku 2014 pohybují vysoko nad francouzskými:
Tento vývoj a srovnání španělské a francouzské ekonomiky tedy jasně ukazují, že pokud má daná země problém na nabídkové straně ekonomiky, je třeba nejdříve řešit tento problém. Až potom totiž může hospodářství těžit ze stimulace a oživení poptávky. V opačném případě nastane vývoj, který vidíme ve Francii.
(Zdroj: Natixis)