Risk konzervativní britské premiérky Theresy Mayové nevyšel. Z voleb, které nemusela vyvolat, vychází daleko slabší – bez většiny v dolní sněmovně britského parlamentu. Vývoj je zatím těžké předvídat, ale pro Spojené království to znamená minimálně jednu věc určitě: jistotu nejistoty.
Premiérka Mayová zažila ve včerejších volbách prohru. Její plán překvapit opozici rychlými předčasnými volbami nevyšel, i když ještě v době vyhlášení voleb to vypadalo, že jsou konzervativci na cestě k největší většině v dolní sněmovně za několik dekád. Co vedlo k „nevýhře“ vládních konzervativců? Zřejmě špatně vedená kampaň, mediální ofenziva socialisty Corbyna, který se v řádu týdnů stal pro mnoho Britů volitelným kandidátem na premiéra, a podle prvních indicií i větší účast mladých levicově smýšlejících lidí.
Předběžné výsledky voleb podle BBC
Připravili jsme pro Vás nástin tří možných scénářů povolebního vývoje, z nichž žádný není kvůli patu vyloučený, ale ani jeden není pro konzervativce a už vůbec ne pro Spojené království ideální kvůli blížícímu se odchodu země z EU.
První scénář: Menšinová vláda, jejíž osud záleží na Irech
Britská premiérka Theresa Mayová se může udržet u moci, i přes výzvy z opozice a údajně i lidí z její vlastní strany, aby po nepřesvědčivém volebním výsledku odešla z čela konzervativců a země. Nadějí pro ní (nebo jejího nástupce v čele strany) může představovat deset poslanců severoirské Demokratické unionistické strany (DUP), pravicových protestantů z části Irska, která stále patří Spojenému království. Společně s nimi by totiž měla slabě přes polovinu křesel v britském parlamentu, tedy přes 326 křesel. DUP by se přitom nepodílela na sestavování kabinetu, ale poskytla by pouze tichou podporu.
Ještě včera Mayová slibovala „silnější Británii“
Every vote counts. Please back your local Conservative candidate and together we can secure the best Brexit deal & build a stronger Britain. pic.twitter.com/drt7SV0EbS
V praxi by však menšinová konzervativní vláda disponovala o něco silnější většinou – další významná severoriská strana, nacionalisté ze Sinn Feinn usilující o připojení k Irsku, totiž parlament ve Westminsteru bojkotují a i přes volební výhry v něm nezasedají.
Druhý scénář: Vláda národní jednoty
Dalším možným, ale velice nepravděpodobným scénářem, je jakási vláda národní jednoty. Podobné kabinety často vznikají v případech vážných mezinárodních krizí – a situace, kdy se kvůli aktivovanému článku 50 blíží (bez dohody tvrdý) brexit, skutečně velkou krizí potenciálně je. Vůdce labouristů Jeremy Corbyn už uvedl, že okamžitý začátek vyjednávání o odchodu Británie z Evropské unie je žádoucí. Je však málo pravděpodobné, že by se jeden z nejlevicovějších britských politiků dokázal bez problémů dohodnout s pravicovými konzervativci.
O něco představitelnější možností by byla menšinová konzervativní vláda, která by se u některých labouristů pokusila alespoň vyjednat podporu pro dohodu o odchodu z EU. O tu půjde příští vládě především.
Třetí scénář: Další volby
Na první pohled nejschůdnější řešení má však dva háčky – tím první jsou tikající hodiny a blížící se odchod Británie z EU, ať už s dohodou nebo bez. Mayová sice silácky tvrdila, že žádná dohoda je lepší než špatná dohoda, ale tomu britský byznys a velká část veřejnosti úplně nevěří. Spíše se ze strany konzervativců jednalo o pokus získat hlasy euroskeptiků, kteří chtěli odchod z EU za každou cenu, například bývalých voličů nacionalistické strany UKIP Nigela Farage. A čím déle se bude čekat na novou vládu, tím blíže bude tvrdý brexit, který nejspíše nikdo, ani Mayová, doopravdy nechce.
Druhým háčkem je to, že předčasné volby nemusí pat vůbec vyřešit. Konzervativci po posledním roce vypadají, slušně řečeno, jako hlupáci. Umožnili referendum o brexitu bez jasného plánu, jak odchod z EU vůbec uskutečnit. Aktivovali článek 50, kterým odchod z EU oficiálně započal, a hned poté vyvolali nové volby ve snaze posílit svou pozici. To nevyšlo. Je vidět, že konzervativci nemyslí příliš strategicky a dopředu, a že jejich kroky jsou často motivovány i momentální vnitrostranickou situací. V dalších předčasných volbách by tak mohli ztratit ještě více.
Spekulace na závěr: Jde vrátit čas?
Ještě před rokem nikdo nevěděl, jak aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy, kterým oficiálně začíná proces odchodu země z EU. Nakonec k tomu referendum nestačilo a podle rozhodnutí nejvyššího soudu musel vládě Mayové aktivaci článku posvětit parlament.
Stejně tak dnes nevíme, jestli jde článek 50 „odvolat“ – tedy zda je možné proces odchodu pozastavit či zrušit. Například server Businessinsider s odvoláním na uniklé dokumenty z Evropského parlamentu tvrdí, že by to jít mohlo. Musela by k tomu však dát svolení unijní sedmadvacítka.
Britové mají pro podobné situace krásný idiom: bylo by to jako „otevřít plechovku s červy“. Snaha vyřešit problém by vyvolala problémy další – červi by se rozlezli. Pokus vzít článek 50 zpět by vedl k dalším jednáním, nejspíše k dalším stížnostem u soudů, ať už britských či evropských, a k další nejistotě. Navíc by se konzervativci premiérky Mayové v takovém případě dokonale ztrapnili.