Nedávno jsme tu uvažovali nad výhodami a nevýhodami velkých konglomerátů a to zejména v souvislosti se současným vývojem kolem . Akciím této společnosti se letos nevede nejlépe, na počátku tohoto týdne dokonce v reakci na nově ohlášený restrukturalizační plán ztratily téměř 6 %. A ani řada předchozích let nebyla žádnou hitparádou. Podle některých názorů by pro mohl být vzorem jeho dávný rival – německý .
Chris Bryant na stránkách Bloomberg Gadfly s pomocí následujícího grafu ukazuje, že na tom je z hlediska výkonnosti akcií již dlouhou řadu měsíců mnohem lépe, než jeho americký konkurent:
Bryant ovšem v podstatě tvrdí, že má před jen náskok v tom, jak se snaží zbavit své rigidní konglomerátní struktury. Pokud by to byla pravda, je i on důkazem, že náklady spojené s tímto typem společností převyšují přínosy a nakonec vyhraje jen ten, kdo to pochopí dříve a zachová se podle toho. Bryant poukazuje třeba na to, že má sice dlouholeté zkušenosti s rozvojem alternativních zdrojů energie, tyto zkušenosti mu ale nepomohly v tom, aby si plně uvědomil, k jak hlubokým strukturálním posunům v energetice dojde. Jinak řečeno, přenos informací mezi jednotlivými divizemi a jejich spojování do celkového obrázku nefungovalo.
Nyní v čele Siemensu stojí Joe Kaeser, který prodal aktiva a činnosti, které úzce nesouvisí s jádrovým podnikáním firmy. Ale co její jádro? Podle obecně přijímaného příběhu by sice mělo docházet k útlumu černouhelné energetiky, alternativní zdroje by ale měly procházet boomem a z něj by měl těžit Siemes a spol. Jenže tento optimismus podle Bloombergu boří nečekaně slabá celková poptávka po elektrické energii, které se následně promítá do investic energetik do plynových turbín, výdajů na jejich údržbu a dalšího vybavení elektráren. Německé utility si na příklad v posledních třech letech objednaly pouze dvě turbíny a na ceny na tomto trhu navíc tlačí ostrá konkurence.
Kaeser chce Siemes posunout k holdingové struktuře – samostatná bude výroba větrných elektráren, vlaky, zdravotní přístroje (kde by mělo proběhnout IPO). To přirozeně neznamená, že se zároveň zlepší podmínky na příslušných trzích. Vedení Siemensu spíše jen doufá, že osamostatnění zlepší schopnost jednotlivých divizí/firem reagovat na aktuální vývoj na trhu. Kaeser dokonce hovoří o tom, že jeho firma už chápe, že „staré konglomerátní uspořádání nemá budoucnost“.
Pokud by ovšem čtenář na základě výše uvedeného začal získávat dojem, že je společností v hlubokých problémech, není tomu tak. Jak ukazuje následující tabulka, jeho provozní tok hotovosti se loni dostal na rekordních 7,6 miliard dolarů a letos tomu může být ještě lépe. Volný tok hotovosti (tj. to, co zbude po investicích do provozu) se loni dostal na vysokých 5,48 miliard eur, hravě pokryl výplatu dividend a umožnil další splácení dluhů a posilování rozvahy. Mimochodem, současná kapitalizace Siemensu podle mých jednoduchých kalkulací v podstatě přesně odpovídá scénáři, kdy by firma od nynějška do nekonečna generovala oněch 5,9 miliard eur volného cash flow z posledních 12 měsíců (TTM údaj v tabulce). Tedy žádný růst, ale také žádný propad.
Zdroj: Morningstar
Pokud by čtenář chtěl srovnávat s , nechť pohlédne na tabulku druhou. Mnoho mu ale vlastně neřekne, protože prudký pokles provozního toku hotovosti a záporné volné cash flow posledních období jsou dány restrukturalizací a jednorázovými kroky společnosti (projevující se například vysokými výdaji v oblasti pracovního kapitálu). Nicméně uklidňujícím dojmem červená čísla určitě nepůsobí a trh bezesporu napjatě čeká, jaká čísla se vynoří poté, co se skupina stabilizuje. Jenže k tomu asi jen tak nedojde.
Zdroj: Morningstar