Od poslední finanční krize uběhlo deset let a globální finanční systém se od té doby značně změnil. Došlo k významnému poklesu mezinárodního toku kapitálu, a to jak na straně přímých zahraničních investic, tak na straně nákupů zahraničních obligací a akcií i poskytování úvěrů. Pokud objem mezinárodního toku kapitálu měříme relativně k světovému produktu, vrátili jsme se postupně do stavu z devadesátých let, tvrdí v jedné ze svých posledních analýz Mezinárodní měnový fond. Znamená to definitivní obrat ve finanční globalizaci a slabší mezinárodní finanční systém?
MMF poukazuje na to, že pokud vezmeme v úvahu již proběhlé toky a investice, mezinárodní finanční systém je stále pevně propojen. Zmíněný vývoj spíše naznačuje, že mezinárodní tok kapitálu se stal mnohem citlivější na rizika, posunul se k větší racionalitě, a celkově tudíž k odolnější finanční integraci. Před poslední finanční krizí prováděly zejména evropské, britské a americké banky rizikové investice a finanční transakce po celém světě, zakládaly pobočky v nových regionech a nakupovaly ohromná množství zahraničních aktiv včetně realit a derivátů financovaných krátkodobým kapitálem. Dnes ale podle MMF převažuje „konzervativní bankovnictví“ a finanční instituce už „nevystrkují růžky“.
Banky a finanční instituce se podle MMF poučily z přílišného riskování a pochybných investičních strategií, které je stály hodně peněz. Evropské banky utrpěly velké ztráty na americkém hypotéčním trhu, nizozemské, francouzské a německé banky prodělaly na španělském realitním trhu, australské banky se zase spálily během expanze do Asie a italské banky při expanzi do Turecka. MMF tvrdí, že v celém odvětví převládalo stádové chování, kde se menší banky snažily dohánět ty velké, které se vydaly cestou expanze. Po poslední finanční krizi se ale tento trend úplně otočil.
Banky během posledních let pochopily, že marže a ziskovost na zahraničních trzích je mnohdy nižší než na jejich trhu domácím. Vyšší zisky zase jdou ruku v ruce s vyšší rizikovostí, navíc se zvýšil tlak regulátorů, akcionářů a věřitelů, kteří požadují snížení rizika investic a podnikání. Zejména evropské a americké banky se začaly mnohem více zaměřovat na své domácí trhy, opačně se chovají banky v některých jiných regionech a zemích. Zatím ovšem není jasné, co jejich strategie přinese. Například čtyři největší kanadské banky nyní drží polovinu svých aktiv v zahraničí, expandují i japonské a čínské finanční instituce.
MMF se domnívá, že současný vývoj nedává důvod k obavám, ale spíše naznačuje, že systém směřuje k vyšší stabilitě. Důvodů je několik: Zvyšuje se podíl přímých zahraničních investic FDI na celkovém mezinárodním toku kapitálu. Tyto investice jsou přitom nejméně volatilní částí toku kapitálu. Stejně tak dochází k soustavnému růstu podílu remitencí, které do svých domovských zemí posílají emigranti, a tato složka globálního toku kapitálu je ještě méně volatilní než FDI. V dnešní době přitom, na rozdíl od minulosti, jde již o podstatný zdroj financování rozvíjejících se zemí.
Třetím významným faktorem, který by podle MMF měl přispívat ke stabilizaci globálního finančního systému, je snižování tlaku nadbytečných úspor. Je to zřejmé z poklesu nerovnováh finančních a kapitálových účtů, které mohou vyvolávat náhlé změny v toku kapitálu a v měnových kurzech. Zmenšily se i nerovnováhy v Číně a v USA. MMF ale zároveň varuje: „Z minulosti dobře víme, že stabilita se těžko získává a snadno ztrácí. Dochází ke stále většímu využívání nových finančních technologií, které představují velkou příležitost, ale nikdo neví, jaká rizika přinese ještě rychlejší pohyb kapitálu v celé světové ekonomice."