Finanční sektor v USA si po roce 2007 podle investiční společnosti Schwab prošel „traumatickou dekádou“. Finanční krize totiž vedla k jeho „úplné rekonstrukci“, během níž mimo jiné skončila existence několika významných společností ze sektoru. Docházelo k obměně managementu bank a dalších finančních institucí musely být spláceny vládní půjčky, byla zaváděna tvrdá regulace a v neposlední řadě byla vážně poškozena důvěra v celý sektor. Není tedy divu, že investoři se od něj drželi zpátky. Schwab ovšem přemítá o tom, zda nedošlo k systematické změně, která by se mohla stále nacházet na svém počátku.
Bodem zlomu mohl být pro americký finanční sektor podzim roku 2016 a konkrétně prezidentské volby. Trhy totiž po nich uvěřily, že prezident a vláda již nebudou vůči sektoru postupovat tak razantně a tvrdě jako vláda předchozí. „Jak to často ve Washingtonu bývá, kyvadlo se přesune z jednoho extrému do druhého. Před krizí let 2007–2008 se vychýlilo až příliš směrem k deregulaci, a to zejména v oblasti hypoték a kapitálových požadavků. Poté se ale podle našeho názoru zase významně přesunulo směrem k utažené regulaci,“ píše Schwab.
Centrem „regulační bouře“ je takzvaný Dodd-Frank Act, který na finanční sektor uvalil záplavu nových pravidel a omezení. Nová vláda ale slíbila, že tuto právní normu bude rušit, což sice není nijak jednoduchý proces, ale zdá se, že k němu věci skutečně směřují. Například díky návrhům, podle kterých by byla zvednuta hranice výše aktiv, která činí z dané firmy společnost „významnou pro celý systém“. Takové firmy pak spadají pod přísnější regulaci. Ani navrhované změny nejsou podle Schwabu ideální, ale posouvají vývoj směrem, který je podle jeho analytiků pro finanční sektor výhodnější.
A finančnímu sektoru nyní nehraje do karet jen politika. Podle BCA Research vloni v létě prošly všechny banky zátěžovými testy Fedu poprvé od krize naprosto hladce a následně mohly zvýšit výplatu dividend. Ned Davis Research zase poukazuje na vysokou korelaci mezi výsledky finančních institucí a vývojem výnosů vládních obligací. Pokud tedy tyto výnosy budou pokračovat v růstu, finanční sektor by z toho měl znatelně těžit. Spotřebitelé navíc zvyšují své zadlužení, ovšem bez toho, aby rostl podíl špatných úvěrů a bankrotů.
Podle Schwabu nejsou u finančního sektoru namístě ani obavy z vysokých valuací. Ten naopak poskytuje „slušnou hodnotu“. Například BCA Research v této souvislosti tvrdí, že poměr návratnosti vlastního jmění k valuačnímu poměru PBV (tržní cena akcie k její účetní hodnotě) se v tomto sektoru nachází na atraktivních úrovních. „Ne vše vyznívá pozitivně a rizika jsou všudypřítomná. Pokud by například eskalovaly tenze v oblasti mezinárodního obchodu, může se finanční sektor zpočátku držet relativně dobře, ale poté na něj může dolehnout ekonomický útlum a rostoucí objem špatných úvěrů. Podobně by působil možný opětovný pokles výnosů vládních obligací. V tuto chvíli nečekáme, že se podobné scénáře naplní, ale připomínají nám, že diverzifikace je nutná,“ varuje na závěr Schwab.
Zdroj: Schwab