Pokud jsme během minulého měsíce sledovali vývoj na korejském poloostrově, mohli jsme podle Anthonyho Ruggiera z Politica dojít k závěru, že severokorejský vůdce Kim Čong-un je připraven vzdát se jaderného programu své země a vyměnit jej za garance bezpečnosti od Spojených států. Pokud by k tomu skutečně došlo, může následovat mírové diplomatické řešení jednoho z největších bezpečnostních problémů na světě. Než ale začneme rozdávat Nobelovy ceny za mír, podívejme se do historie,“ radí Politico.
Ruggiero se domnívá, že Severokorejcům může namísto dohody jít o podkopání spojenectví Jižní Koreje a Spojených států a celkově o snížení podpory sankcím, které jsou vůči Severní Koreji uplatňovány. Severní Korea totiž již několikrát slibovala, že nebude rozvíjet jaderný program. Kimův otec například v roce 1992 sliboval, že jeho země nebude mít jaderné zbraně a nebude se ani pokoušet o obohacování uranu. Pak jeho země ale opakovaně podváděla a z podobných historických zkušeností se zdá, že nyní hledíme „znovu na ten samý film, jen s jinými herci“.
Politico Trumpovi radí, aby byl připraven odejít od jednacího stolu a nejednat jako tři předchozí američtí prezidenti, kteří se Severní Koreou dojednali dohody špatné. Kim a jeho lidé se snaží jednání co nejvíce protahovat, ale „pokud nebudou souhlasit s rychlým jaderným odzbrojením, které je možné jednoznačně prokázat, Trump by se měl vrátit do Washingtonu a vyvinout na Severní Koreu ještě větší tlak, a to na místech, která Kima poškodí nejvíce.“ To znamená zejména na ekonomiku, kterou se severokorejský vůdce snaží na základě svého slibu zlepšit.
Politico se také domnívá, že pouhé řešení jaderné otázky nestačí. Trump vycouval z dohody s Íránem proto, že se zaměřovala jen na jaderný program a ignorovala problémy, jako je porušování lidských práv, terorismus či regionální expanze. Podobně tomu je v případě Severní Koreje – pokud se bude dohoda týkat pouze jaderných zbraní, zůstane hrozba použití zbraní chemických, biologických či třeba kybernetických útoků.
Trump by také neměl uvolnit tlak vytvářený na Severní Koreu. Chybu totiž učinili předchozí dva američtí prezidenti, kteří tlak snížili ještě předtím, než bylo dosaženo hmatatelných výsledků. Zůstaly tak jen prázdné sliby ze strany Severokorejců a kroky, které šlo lehce zvrátit. Trump by měl vyčkat, až Kim skutečně ukáže, že tentokrát to myslí vážně a provede změny, které již vrátit jen tak nejdou. Podle Politika je tak setkání Trumpa s Kimem velkým úspěchem samo o sobě. Nicméně jeho úspěch není ani zdaleka jistý. Naštěstí má Trump v rukou lepší karty a toho by měl využít, uzavírá Politico.
Zdroj: Politico