Turecká finanční krize znamená ekonomickou pohromu pro tamní společnost, ale německý Der Spiegel tvrdí, že ohrožuje i vnitřní soudržnost NATO. „Trump ani Erdogan nejsou podle všeho ochotni ve svém sporu ustoupit. Erdogan vnímá americké sankce jako konspiraci proti jeho zemi a hovoří o ekonomické válce a terorismu. Američané zase nehodlají o ničem jednat, pokud Turecko nepropustí amerického pastora,“ píše Spiegel. A připomíná, že obě země mají dvě největší armády aliance a „v extrémním scénáři by Turecko mohlo z NATO odejít“.
„Mnoho lidí v posledních volbách hlasovalo pro Erdogana ve víře, že ekonomická situace se rychle zlepší. Koneckonců viděli, že hospodářství v posledních letech procházelo boomem. Jenže nevěděli, že Erdogan využíval dluhy a sázel příliš vysoko. A že hrál komedii, aby mohl upevnit svou moc. Nyní přichází rychlé zhoršování životních podmínek, inflace dosahuje 16 %, elektrická energie je o 9 % dražší, než byla před pár měsíci, cena chleba vzrostla o 15 %. Jeden z pěti Turků mladších 25 let je nezaměstnaný, turecké společnosti dohromady dluží více než 200 miliard eur, což odpovídá více než čtvrtině HDP. A dluhová zátěž ještě roste s tím, jak se propadá měnový kurz,“ píše Spiegel.
Celou situaci samozřejmě zhoršují americké sankce a ekonomové už hovoří o bankrotech velkých tureckých korporací, které by se následně projevily prudkým zvyšováním nezaměstnanosti. Banka k tomu varuje, že další pokles kurzu liry by mohl vést ke kolapsu bankovního systému. Erdogan tak ovládá téměř všechny důležité instituce v zemi, ale recept na řešení krize v rukou nemá a investoři se stále hlasitěji ptají, zda úplně neztratil kontakt s realitou.
„Turecký prezident živil ekonomický boom z počátku svého funkčního období zejména miliardovými investicemi do stavebnictví. Budovaly se silnice, mrakodrapy, nemocnice. Tato politika fungovala v době, kdy byl kurz liry stabilní a do země proudil kapitál. Jenže nyní se roztočila negativní spirála a Erdogan ji ještě zhoršuje svou kritikou Západu, represí politických oponentů a intervencemi do monetární politiky,“ míní Spiegel. Výsledkem jsou rostoucí náklady půjček, například vládní dluhopisy nyní nesou výnosy kolem 20 %.
Turecká vláda podle některých názorů podporovala stavbu nových domů a bytů v měřítku, které masivně převyšovalo skutečnou poptávku. Dnes je v Istanbulu čtvrtina kanceláří prázdná, na předměstích se objevují města duchů. Ekonomové radí, aby centrální banka v současné situaci zvedala sazby a vláda omezila své výdaje, ale Erdogan se chce dál chlubit vysokým tempem růstu. Vysoké sazby podle něj vyvolávají vysokou inflaci a investorům v Londýně řekl, že hodlá ještě více omezit nezávislost centrální banky. K tomu varuje podnikatele před tím, aby měnili liry na dolary, a vláda vyšetřuje případy, kdy se lidé vyjádří o turecké ekonomice negativně na internetu. „Výsledkem podobných absurdních kroků je jen to, že rostou obavy z dalšího šíření krize do jiných zemí,“ píše Spiegel. Zejména španělské banky mají v Turecku vysoké pohledávky, které dosahují hodnoty asi 80 miliard dolarů.
MMF podle Spiegelu přesvědčuje zástupce turecké vlády, aby skutečně došlo ke zvýšení sazeb a zastavení odlivu kapitálu. Vláda pak podle MMF musí začít s programem razantního fiskálního utahování. Rozšiřování krize se bojí i Německo a někteří ekonomové dokonce hovoří o možnosti krize podobné té, která proběhla v letech 1997 a 1998 v Asii. Nezdá se však, že by se Erdogan či Trump podobnými hrozbami vážně zabývali. Američané tak zavádějí sankce, Turecko chce zase bojkotovat některé americké zboží. Spiegel přitom připomíná, že tomu není tak dávno, co na sebe Trump a Erdogan navzájem pěli chválu.
Pokud by Turecko nakonec skutečně opustilo NATO, o čemž jako o možnosti Erdogan hovoří již nyní, nejvíce by z toho podle Spiegelu těžilo Rusko. To se „již celé roky snaží vrazit do aliance klín“ a zatímco v roce 2015 panovala mezi Ankarou a Moskvou nevraživost, nyní se obě země snaží o sblížení. V Sýrii Erdogan a Putin často koordinují svou politiku a Rusko například staví na jihu Turecka jadernou elektrárnu. Erdogan každopádně otevřeně tvrdí, že jeho země se nyní zaměří na posílení vztahu se zeměmi, jako je Čína a Rusko, protože „je příliš velká a vlivná na to, aby byla vydána na milost a nemilost jedné alianci“.
Zdroj: Der Spiegel