Před třiceti lety se nad Čínou „začala kupit politická mračna“. Jak připomíná The Economist, „ve stranickém vedení se začaly objevovat trpké rozpory ohledně hloubky a tempa dalších ekonomických reforem“. Někteří komunisté se chtěli nechat inspirovat Gorbačovem a odvážili se dokonce tvrdit, že jejich země by se měla více otevřít radikálnějším reformám. Tyto události nejsou jediné, jejichž výročí si bude Čína příští rok připomínat, a v nejednom případě může tato vzpomínka vyvolávat značné tenze.
Čína dokázala po roce 1989 růst vysokým tempem, komunistická strana drží moc pevně v rukou, ale i tak The Economist tvrdí, že v roce 2019 budou bezpečnostní složky státu v pohotovosti. Cenzoři budou usilovně pracovat 24 hodin denně, aby zabránili nepovoleným připomínkám výročí. Nebudou to mít lehké, protože jejich seznam bude v roce končícím devítkou dlouhý. Na jeho vrcholu stojí krvavé potlačení prodemokratických protestů z roku 1989.
Některá výročí připomíná sama strana, takže pro její cenzory bude o to těžší vyfiltrovat to, co se jí nehodí a co by chtěla utajit. The Economist v této souvislosti zmiňuje například výročí čtvrtého května, kdy se bude oslavovat sté výročí založení komunistické strany studentským hnutím. Jenže v roce 1989 byly právě oslavy sedmdesátého výročí inspirací pro protesty na náměstí Nebeského klidu. Demonstranti tehdy prohlašovali, že oni a ne strana jsou pravými následovníky reforem a hnutí, které začaly už v roce 1919. The Economist píše, že dnes žádné známky podobných protestů nenajdeme, ale „čínská vláda ví, jak je nálada ve společnosti někdy vrtkavá“. I v roce 1988 si disidenti stěžovali, že mladí lidé se zajímají jen o hry a politika jde mimo ně. A hrubě se mýlili.
V říjnu si zase bude Čína připomínat sedmdesáté výročí založení lidové republiky. I při této příležitosti může dojít k rozporu mezi tím, jak chce tuto událost interpretovat strana a jak ji vnímají lidé. V roce 1989 zaznívaly hlasy, které tvrdily, že „naivní upřímnost lidí na začátku vlády komunistické strany v roce 1949 byla zrazena“. Dnes takto přemýšlí jen málokdo a „mnozí vyjadřují hrdost nad mezinárodním vlivem jejich země“. Velká radost ale pravděpodobně nebude panovat třeba v regionech s výraznými etnickými menšinami. The Economist připomíná, že v březnu tomu bude 30 let, co bylo v tibetské Lhase vyhlášeno stanné právo poté, co tam proběhly nepokoje při příležitosti výročí vynuceného útěku Dalajlámy do Indie.
Cenzoři tak budou mít v Číně letos napilno, protože komunistická vláda nejeví nejmenší známky uvolnění pevného sevření společnosti. Disidenti často využívali patriotismu jako základu pro protesty proti současnému systému a v letošním roce k tomu bude kvůli řadě výročí příležitostí dost. Strana tak bude ve střehu.
Zdroj: The Economist