Čína reagovala na zatčení manažerky společnosti Huawei v Kanadě ostrými protesty a podle Harvard Business Review se v té chvíli přirozeně objevily spekulace o tom, nakolik se bude snažit o odvetná opatření ve stejném duchu. Manažeři a podnikatelé ze Západu jsou přitom podle HBR v Číně souzeni mnohem častěji, než se informuje. Nicméně „pravděpodobnost zatčení ředitele podobné váhy, jakou měla finanční ředitelka Huawei, zůstává malá, protože takový krok by narušil obrázek, který si Čína buduje na mezinárodním poli a který ji má vykreslovat jako obránce řádu založeného na dodržování jasných pravidel“. HBR k tomu ovšem dodává, že země má i jiné způsoby, jak proti západním společnostem operujícím na její půdě zakročit.
Politickému riziku jsou podle HBR nyní vystaveny i společnosti, které jsou „kriticky závislé na čínském dodavateli“. Takové čínské firmy totiž mohou čelit nátlaku, aby se chovaly „jako patrioti“ ve chvíli, kdy čínská vláda dospěje k názoru, že v národním zájmu je omezení spolupráce s velkými společnostmi ze Západu. Může na ně být vyvíjen i neformální tlak, který se může projevit třeba nedostatkem pracovní síly či materiálu.
Firmy ze Západu by tak měly „bez odkladu zjistit, jak moc jsou podobným rizikům vystaveny, hledat alternativy mimo Čínu a zdvojovat svá dodavatelská řešení“. Takový posun nemusí být ani levný ani jednoduchý, protože v Číně se vytvořila obrovská výrobní základna, která má k dispozici zdroje od potřebných pracovních dovedností až po infrastrukturu. K tomu v posledních letech přidává automatizaci, kterou se snaží eliminovat dopad vyšších mezd na konkurenceschopnost. Vybudování paralelních dodavatelských řetězců pak podle HBR není o pouhém přesunu do jiné nízkonákladové země. Například Vietnam či Kambodža už v této chvíli totiž nemají moc volných kapacit ani u výroby zboží s nižší přidanou hodnotou, o oborech s pokročilejšími technologiemi nemluvě.
Podle HBR dává diverzifikace výrobních řetězců smysl i tehdy, pokud odhlédneme od současných obchodních tenzí. Například v Asii se tvoří početná střední třída, a tudíž je rozumné přesouvat výrobu blíže k ní, tedy do zemí jako Indie, Indonésie, Filipíny či Malajsie. Čína se navíc mění v zemi, kde to, co se vyrobí, se také bude prodávat. Jinak řečeno, výrobní řetězce tam budou začínat, ale také končit. V konečném důsledku pak podle HBR vstupujeme do období, kdy bude růst na významu regionalizace výroby, protože globální řetězce jsou sice efektivní, ale také zranitelnější.
Zdroj: HBR