Hugo Chávez a jeho nástupce Nicolás Maduro napáchali ve Venezuele podle ekonoma Noaha Smithe těžko vyčíslitelné škody. V hlavním městě Caracasu se ulicemi toulají hladové děti, zdravotní péče v podstatě neexistuje, bují násilí, ani pitné vody není dostatek a lidé se masově snaží o úprk ze země. Chávezova politika tak dokázala vytvořit z mírumilovné země středních příjmů „noční můru, které se nevyrovná ani Sovětský svaz osmdesátých let“.
Podle ekonoma je důležité, aby ostatní země včetně Spojených států věnovaly vývoji ve Venezuele pozornost, protože jde o varovný příklad. Například ve Spojených státech lidé jako Bernie Sanders a Alexandria Ocasio-Cortez prosazují socialismus a nacházejí ohlas i u mnoha mladých lidí. Jaké poučení by si z vývoje ve Venezuele měli vzít? Zastánci Cháveze a Madura často tvrdí, že zemi do bídy uvrhly síly zvenčí. Tedy například propad cen ropy v letech 2014 a 2015. Je pravda, že Venezuela je na ropě značně závislá, ale podle Smithe nemůže jít o primární problém.
Je to zřejmé i z toho, že země jako Saúdská Arábie, Nigérie, Angola, Rusko či Kuvajt se kvůli nižším cenám ropy také dostaly to ekonomických těžkostí, ale zdaleka ne v takovém rozsahu. Na vině nemohou být ani „kapitalistické mocnosti“. Spojené státy sice za Baracka Obamy uvalily sankce na některé čelné představitele země a prezident Bush odmítl Venezuele prodávat zbraně, ale celkově nešlo o široké sankce, které by se mohly vážně dotknout celé ekonomiky.
Podle Smithe bychom ovšem neměli paušalizovat ani při kritice Venezuely. Například Bolívie podle něj ukazuje, že země, která má v čele socialistického prezidenta, si může vést velice dobře. Pod vedením Eva Moralese totiž dříve stagnující ekonomika rychle roste. Množí se sice známky, že i tento prezident stále více tíhne k autoritářství, ale Bolívie neprožívá ani náznakem to, co její soused na severu. V jeho případě byly podle Smithe destruktivní zejména tři hlavní faktory: Špatný makroekonomický management, znárodnění průmyslu a intervence ve státem vlastněné ropné společnosti.
Jedním z hlavních problémů vytvořených špatnou politikou je nyní hyperinflace, na kterou vláda reagovala státem regulovanými cenami. Výsledkem je ale především nedostatek zboží a přesun lidí na černý trh. Ničivý dopad mělo rovněž zmíněné znárodnění, které zničilo důvěru soukromých firem a podnikatelů, což se mimo jiné projevilo na jejich investicích. Vládní zásahy do Petroleos de Venezuela pak měly za výsledek rozpad ropné infrastruktury a kolaps produkce v zemi s největšími ropnými rezervami na světě.
Socialisté na Západě by měli Venezuele věnovat bedlivou pozornost. „Pokud existuje nějaký fungující socialismus, tak tenhle to není. Bolívie šla cestou opatrné politiky, ale Venezuela ignorovala hrozbu hyperinflace, znárodnila firmy napříč celou ekonomikou a zničila provoz Petroleos de Venezuela. Výsledek se dal očekávat a je jím jedna z největších ekonomických katastrof století,“ píše Smith.
Zdroj: Bloomberg