„Varoval jsem před vývojem v čínské ekonomice s tím, že jde o nebezpečnou oblast, kterou světová ekonomika nyní opravdu nepotřebuje. Jenže toto varování zaznělo před šesti lety,“ píše na stránkách The Paul Krugman s tím, že podobné predikce čínské krize zaznívají i z úst jiných ekonomů již dlouho. A žádný kolaps se nekoná. Nyní se podle ekonoma čínské hospodářství opět dostává do problémů a je tak namístě se ptát, zda přichází den, kdy se proroctví naplní.
Krugman odpovídá, že on sám nemá ponětí, ovšem „problémy Číny jsou reálné“. Čínská vláda ale „opakovaně dokázala svou schopnost a ochotu udělat vše, co je třeba, na podporu ekonomiky. V tom se nenechává omezit ani nějakou pevně danou ideologií ani náznakem nějakého demokratického procesu. „Možná jde o další názorný důkaz fungování Dornbuschova zákona, který je pojmenován podle mého starého učitele Rudiho Dornbusche. Podle něj krizím trvá příchod mnohem déle, než se domníváme, ale pak k nim dojde mnohem rychleji, než bychom čekali,“ píše ekonom.
Co považuje Krugman za nejslabší články čínského hospodářství? Jeho fundamentálním problémem je vnitřní nerovnováha s extrémně vysokými investicemi. A dnes již země není schopna exportovat své přebytky do zbytku světa tak jednoduše jako v minulosti. Vysoké investice pak znamenají, že firemní sektor má stále větší problémy s dosahováním potřebné návratnosti těchto výdajů. Tento problém ještě zhoršuje uzavírání technologické mezery mezi Čínou a Západem, které znamená, že klesá potenciál pro další prudký růst. Ten pak navíc brzdí i demografický vývoj, který je do značné míry odrazem dřívější politiky jednoho dítěte.
Čína tedy nadále nemůže investovat více než 40 % HDP a musí se přesunout k vyšší spotřebě. To znamená „přesun zisků od státem vlastněných společností k veřejnosti, posílení systému sociální podpory a tak dále. Jenže podle Krugmana vláda tímto směrem nekráčí a namísto toho zvyšuje zadlužení státních firem a celého podnikatelského sektoru. V podstatě tak udržuje investice vysoko i přes jejich klesající návratnost. Takový směr ale nejde držet donekonečna a jednou musí narazit. Zde však Krugman opět připomíná, že podobná varování zaznívají již roky, takže je nutno „aplikovat je s potřebnou dávkou skepse“.
Co by znamenaly vážnější čínské problémy pro světovou ekonomiku? Zde je podle ekonoma třeba mít na paměti, že tato země již v celku nevytváří obrovské obchodní přebytky (její přebytky s USA jsou spíše výjimkou). Čína se proto stala velkým trhem pro zahraniční firmy a v roce 2017 dosáhla hodnota jejích importů 2,2 bilionu dolarů, zatímco dovozy do USA dosáhly výše 2,9 bilionu dolarů. Z tohoto pohledu se z ní stala „podobná lokomotiva táhnoucí světovou ekonomiku, jakou jsou USA“. Její brzdění by se tak do světové ekonomiky promítlo velmi citlivě, a to zejména u zemí, které jsou významnými vývozci komodit.
Zdroj: The