Investiční společnost Pictet se ve svém novém výhledu pro letošní rok věnuje i málo pravděpodobným, ale možným událostem, které by mohly mít znatelný dopad na ekonomiku a trhy. Jako první je na seznamu druhé referendum o brexitu, které by vedlo k zamítnutí odchodu Velké Británie z EU. V takovém případě by podle Pictetu došlo k prudkému posílení kurzu libry a opadly by obavy z vyšší inflace, protože obchodní dohody s EU by zabránily růstu cen dovozů. Rostly by akcie britských společností zaměřené zejména na domácí trh, protože by se dalo očekávat zrychlení tempa ekonomického růstu. Silná libra by ovšem dolehla na firmy, které se orientují zejména na zahraniční trhy.
Další událostí na seznamu Pictetu je poptávkou tažené zvýšení inflace ve Spojených státech, které povede k rychlému obratu v monetární politice Fedu. Výnosová křivka v USA by se tak napřímila a sazby by rostly tak, jak by se Fed snažil zabránit přehřátí amerického hospodářství. Dlouhodobé sazby by se podle Pictetu dostaly znatelně nad 3 %, akcie by prošly vážnou korekcí, rozšířily by se rizikové spready, dolar by oslabil.
Dojít by také mohlo k extrémním výkyvům počasí způsobeným klimatickými změnami. Výsledkem by mohl být nedostatek potravin a prudký růst cen komodit. I v takovém případě by sazby vystřelily nahoru a začaly by se napřimovat výnosové křivky. Ze situace by těžily rozvíjející se ekonomiky, které se zaměřují na vývoz měkkých komodit. Trpěli by naopak spotřebitelé, na které by dolehly vyšší ceny potravin.
Americké akcie mohou trpět kvůli hlubšímu propadu korporátních zisků a odtrhly by se tak od akcií na rozvíjejících se trzích. U nich totiž očekávání nejsou nastavena tak vysoko. Dolar by kvůli takovému vývoji oslaboval, a to i vůči euru, což by následně vedlo k tlakům na oslabení evropských akcií.
Pimco vidí také možnost „odpadních válek“. K nim by došlo v případě, že by asijské země odmítly dovážet odpad z jiných států. Výsledkem by byly vyšší mezinárodní tenze a investoři by se uchylovali k bezpečným přístavům a zejména na americké dluhopisové trhy. Výsledkem by byl silnější dolar a rostoucí cena zlata. Možné je také uvalení dovozních cel na evropské zboží mířící do Spojených států. Evropa by pak podle Pimca mohla ve snaze, aby zabránila ekonomickému útlumu, sáhnout k fiskální stimulaci a výsledkem by byly opět tenze, které by nahrávaly zlatu. Podobný efekt by mělo i prohlubování italských rozpočtových deficitů.
Podle Pictetu by také mohlo dojít k odstoupení venezuelského vůdce Madura, což by se projevilo poklesem cen ropy daným zvýšenou těžbou ve Venezuele. Pokud by ceny ropy klesly až pod 50 dolarů za barel, pod tlak by se dostaly americké energetické firmy a celá americká ekonomika. Pak by se dalo čekat, že se rozšíří rizikové spready na dluhopisovém trhu. Z celé situace by naopak těžily země, které jsou významným dovozcem ropy, jako například Čína.
Pictet si na závěr své úvahy pohrává i s myšlenkou, že čínská stimulace nedokáže zvednout ekonomický růst této země na vyšší úrovně. Akcie na rozvíjejících se trzích by si ve srovnání s jejich protějšky ve vyspělých zemích vedly opět hůře. V Číně by se také mohly zvednout protesty společnosti a Pictet se domnívá, že ohrožena by mohla být také stabilita finančního systému, a to zejména v segmentu stínových bank. Takový vývoj by prospíval zlatu, a „akcie v Evropě by pravděpodobně byly pod větším tlakem než akcie americké“.
Zdroj: Pictet