Inflace v eurozóně podle předběžných odhadů zůstává na stabilně nízkých 1,2 % - nejnižší úrovně od počátku roku 2018. Mění se ovšem její struktura. Zatímco pohonné hmoty a energie zvolňují tempo svého růstu (z 5,3 % v dubnu na 1,6 % meziročně v červnu), jádrová inflace sílí zpět nad 1 %. Pro ECB z toho ale nic zásadního neplyne. Jádrová inflace je v tomto roce kvůli výraznějšímu posunu Velikonoc opět hodně rozkolísaná a osciluje mezi 0,8 a 1,3 %. Při pohledu na slábnoucí ekonomický růst a zvolnění pro-inflačních tlaků na některých pracovních trzích v eurozóně není moc důvodů sázet na její trvalejší nárůst.
I proto bude ECB na podzim podle nás vážně koketovat s myšlenkou další měnové expanze. To sice není pro euro nic příjemného, na druhou stranu, bude to pravděpodobně opět americký Fed a jeho politika, co bude určovat pohyb eurodolaru. Fed sice nezačne snižovat úrokové sazby tak agresivně, jak mu diktuje trh, ale pravděpodobně začne dřív než ECB a má o poznání větší prostor k uvolnění měnové politiky. To samo o sobě může dolar držet na frontě s eurem v defenzivě.
