Milton Friedman položil základy moderní monetární teorii a politice. Jak ovšem na stránkách VoxEU tvrdí ekonomové Harris Dellas a George Tavlas, podstatnou roli v tom hrál jeho mnohem méně známý kolega Lloyd Mints. Ten s Friedmanem často diskutoval a „jeho názory podle všeho ovlivnily ekonomovu práci v monetární oblasti“.
Současný pohled na monetární politiku se podle Dellase a Tavlase jen málo liší od toho, jak ji vnímal Friedman. Týká se to diskuse o tom, zda má centrální banka sledovat předem stanovená pravidla či flexibilně reagovat na aktuální vývoj. Dále otázky, zda současný mezinárodní finanční systém přispívá ke stabilitě globální ekonomiky, či třeba problému udržování nezaměstnanosti pod její přirozenou úrovní. Historici i sám Friedman hovořili o tom, že jeho práce byla ovlivněna lidmi jako Henry Simons, Frank Knight, Jacob Viner či zmíněný Lloyd Mints. Jenže „míra vlivu tohoto ekonoma je podceňována“.
Mints učil na Chicagu v letech 1919–1953. Ve čtyřicátých letech přitom ekonomové většinou prosazovali flexibilní monetární politiku, která má reagovat na danou situaci. Mints ovšem zastával názor, že lepší jsou jasně stanovená pravidla, která by snížila nejistotu spojenou s flexibilním přístupem. Nejlepší pak podle jeho názoru bylo pravidlo, které by stabilizovalo cenovou úroveň. Takový systém by podle něj byl jednoduchý na pochopení a na vysvětlení veřejnosti a bránil by tomu, aby centrální banka podléhala vlivu politiků.
Ekonom také zvažoval výhody konstantního růstu peněžní nabídky, což se promítlo i do prvních Friedmanových návrhů na zavedení takového systému. Mints kritizoval politiku Fedu uplatňovanou během Velké deprese s tím, že chyba není v konkrétních lidech, ale v tom, že nejsou stanovena jasná pravidla. Konkrétně pak kritizoval to, že „ani rezervní systém ani federální vláda neudělaly žádný podstatný krok, který by zabránil drastickému poklesu množství peněz“. A dodal, že ekonomika navíc v letech 1929–1932 potřebovala, aby peněžní nabídka výrazně vzrostla. Politika sledovaná centrální bankou tak podle jeho názoru depresi jen prohloubila.
Mints ovlivňoval Friedmana a ten zase Mintse. Patrné to bylo například na jeho práci v polovině čtyřicátých let, ve které hovoří o tom, že politika centrální banky působí se zpožděním. To s sebou nese problémy, ovšem jejich podstata nepramení ze zpoždění samotného, ale z toho, že jeho trvání je proměnlivé. Friedman se přitom zabýval stejným tématem a Mints o jeho vlivu sám hovořil.
V roce 1945 Mints tvrdil, že měnové kurzy nejsou ani tak dány konkrétním kurzovým režimem, jako ekonomickým fundamentem dané země. Podle jeho názoru platilo, že pokud je fundament v pořádku, zemi neuškodí systém flexibilních kurzů. Naopak díky němu vznikne likvidní trh, na kterém půjde koupit zajištění proti riziku pohybu měnových kurzů. Spekulace na měnových a dalších trzích pak podle něj musela hrát stabilizující roli, protože v opačném případě by spekulanti soustavně prodělávali a tudíž by z trhu odcházeli. Tento pohled přijal ve svých teoriích i Friedman.
Centrální banka podle Mintse není schopná udržet nezaměstnanost pod její strukturální úrovní. Pokud se o to bude pokoušet, nastane vysoká inflace. Jinak řečeno, produkt a nezaměstnanost nejsou dlouhodobě „pod kontrolou monetárních nástrojů“. Neplatí to ovšem ve vztahu ke stabilitě. Jestliže centrální banka dokáže stabilizovat makroekonomické prostředí, zvyšuje to ekonomický potenciál a zaměstnanost. Friedman pak v roce 1976 hovořil o tom, že v prostředí, kde se nezaměstnanost nachází pod strukturální úrovní, vede expanzivní monetární politika k vysoké inflaci a nestabilitě, která nakonec zvyšuje nezaměstnanost.
Tavlas a jeho kolega tvrdí, že Friedmanova práce přesvědčila řadu ekonomů o tom, že peníze hrají v ekonomice významnou roli. Jenže k tomu přispěli i další a jejich přínos bývá ignorován. Mezi ně patří také Mints, který přestal veřejně působit v roce 1953 a „i když zemřel až v roce 1989, stranil se akademické práce v ekonomii“. Friedman sice uznával, že byl ovlivněn monetární tradicí Chicaga, ale „ze zpětného pohledu takové uznání neodpovídá tomu, jak moc Mints ovlivnil jeho názory“, uzavírá Tavlas.
Zdroj: VoxEU