Americký Fraser Institute představil e-knihu The Essential Milton Friedman, jejímž autorem je Steven E. Landsberg. Je poskytována zdarma a na 73 stranách poskytuje „lehce stravitelný přehled těch nejslavnějších Friedmanových myšlenek od autora, který je zná do velké hloubky“. Tvrdí to ekonom Tim Taylor s tím, že kniha pojednává o monetární politice, hypotéze permanentního příjmu, chování inflace a nezaměstnanosti, měnových kurzech či třeba problematice náboru lidí do armády.
Landsberg také porovnává Friedmanův styl výuky ekonomie s tím, jak k němu přistupoval další významný ekonom, Paul Samuelson z MIT. Ten při zkouškách například chtěl, aby studenti během 45 minut popsali problém monopolu, duopolu a s nimi související teorie her. Podobná otázka se týkala teorií kapitálu a sazeb či toho, co o nich soudí Hicks v knihách Hodnota a Kapitál I a II.
Jak ke zkouškám přistupoval Friedman v Chicagu? Ten po svých studentech například chtěl, aby uvedli, zda technologický pokrok ve výrobě materiálů, jako je nylon, ovlivní cenu masa. Či zda dotace poskytovaná farmářům ve formě určité částky na hektar bude mít dopady na výnosy plodin. Ptal si jich třeba také na to, zda, a popřípadě kdy, by společnost Kodak dotovala svou divizi výroby fotoaparátů vysoce ziskovou divizí filmů.
Taylor si všímá, že na MIT se otázky týkaly silných a slabých stránek konkrétních teorií. Friedman na Chicagu ale chtěl, aby studenti tvořili vlastní přístup a model. U zmíněných syntetických látek tak mohli tvrdit, že se jejich rozšíření projeví poklesem poptávky po kůžích domácích zvířat, což se projeví poklesem atraktivity živočišné produkce. Alternativně ale student mohl tvrdit, že nové technologie povedou ke snížení cen materiálů, a to se projeví na celkové kupní síle domácností. A ta se zase odrazí i na poptávce po mase.
„Friedman v roce 1966 hovořil na dnes již legendární konferenci na Univerzity of Chicago, kterou organizoval antropolog Sol Tax. Friedmanův žák Walter Oi se stal zářící hvězdou konference poté, co prezentoval brilantní odhad všech nákladů spojených s náborem lidí do armády. Před jeho prezentací byly dvě třetiny účastníků konference pro povinnost sloužit v armádě, po prezentaci byly dvě třetiny pro systém založený na dobrovolnosti,“ píše Landsberg. Tři roky poté prezident Richard Nixon jmenoval Friedmana do speciální komise, která měla o tomto problému rozhodnout. Byl jediným, kdo byl jednoznačně proti povinnosti nastoupit do armády, ale jeho argumenty nakonec zvítězily a komise doporučila prezidentovi, aby byl systém zrušen.
Taylor přidává Friedmanovu vlastní vzpomínku na to, jak v šedesátých letech diskutoval se studenty univerzit po celých Spojených státech. Podle jeho vlastních slov se často setkával s nesouhlasem, když hovořil o výhodách volného trhu. Když ale dodal, že je také proti povinné službě v armádě, publikum se náhle přiklonilo k jeho myšlenkám. Friedman také vzpomínal, že při diskusích s radikálními studenty hovořil o společných cílech. Tedy o tom, že on i oni chtějí svobodu, pluralismus a prosperitu pro všechny. Friedman ale s úsměvem dodával, že jeden rozdíl mezi nimi je: On ví, jak těchto cílů dosáhnout.
Zdroj: Fraser Institute, The Conversable Economist