Bethune: Slepé restrikce jen jako nástroj pro získání času

Měli bychom se snažit o získání kolektivní imunity proti novému typu koronaviru, nebo je lepší snaha o omezení jeho šíření? Tuto nelehkou otázku si dnes klade řada odborníků i laiků a na stránkách VoxEU se na ni zaměřují rovněž ekonomové Zachary Bethune a Anton Korinek. Mimo jiné tvrdí, že lidé odhadují náklad nakažení se virem asi na 80 000 dolarů, ale „skutečné sociální náklady jsou více než třikrát vyšší“. 

Ekonomové zmiňují, že v principu je možné nechat na každém, aby posoudil nutnost sociálního distancování, nebo vláda může omezit osobní svobody a jít cestou povinných restrikcí. Do úvahy je pak nutno vzít „ohromné externality“, které nákazy, jako je COVID-19, přinášejí. Jak bylo zmíněno, podle ekonomů lidé vnímají náklady související s nákazou COVID-19 na úrovni asi 80 000 dolarů. Nicméně „sociální náklady, které zahrnují externality související s infekcí, jsou více než trojnásobné a pohybují se kolem 286 000 dolarů.“ Důvod spočívá zejména v tom, že jednotlivci neberou v úvahu náklady a rizika spojená s tím, že mohou infekci dále šířit. 

Pokud vláda nepřijme restrikce, ohrožení lidé sami o sobě určitým způsobem mění své chování, aby snížili pravděpodobnost infekce. Jestliže však má být dosaženo kolektivní imunity a tudíž infekce přivedena pod kontrolu, musí podle ekonomů získat odolnost asi 60 % populace. A to díky imunitě či díky dostupné vakcíně. Ta ale podle vědců nebude k dispozici dříve než za 18 – 24 měsíců a to znamená, že hovoříme zejména o imunitě. 

Vládní intervence se pak zaměřují především na rychlé zastavení ohnisek šíření nákazy. Pokud je vláda schopna rychle najít nově nakažené a izolovat je, stačí celkově mírné restrikce na ohroženou populaci. Taková situace ale vyžaduje velkou testovací kapacitu a schopnost sledovat, s kým nakažený přišel do kontaktu. V takovém případě epidemie netrvá dlouho a ekonomická aktivita se může v řádu měsíců vrátit k normálu. 

Nový koronavirus ale podle ekonomů představuje pro tuto strategii významnou výzvu, protože podle odhadů asi 50 % nakažených nevykazuje symptomy, avšak část z nich může virus šířit. Komplikací je i dlouhá inkubační doba odhadovaná až na čtrnáct dní. A v neposlední řadě má řada vlád po celém světě problém se zajištěním dostatečné testovací kapacity. Podle ekonomů některé východoasijské země a země na severu Evropy dávají určitou naději, že tato strategie je i přes popsané překážky uplatnitelná. Tam, kde tomu tak není, ale musí přijít mnohem silnější restrikce a ty již sebou nesou velké ekonomické náklady. 

Tuto strategii „slepých restrikcí“ je tak podle ekonomů dobré používat jen jako nástroj pro získání času na implementaci strategie chytrých restrikcí, která byla popsána výše. I ta ale může souviset s opakovanými návraty epidemie, ať již kvůli tomu, že se ji nepodařilo úplně dostat pod kontrolu či kvůli přenosu z jiné země. Ekonomové uzavírají svou úvahu s tím, že život se pravděpodobně nevrátí k normálu dříve, než bude k dispozici vakcína nebo fungující léčebný postup. 

Zdroj: VoxEU