Mezi americkými politiky i v celé společnosti roste konsenzus, podle kterého globalizace a zejména „čínský šok“ podkopaly pozici americké střední třídy a to zase vedlo k vlně populismu. Na stránkách Cato Institute to tvrdí Scott Lincicome s tím, že tato teorie čínského šoku má ale významné slabiny. Ignoruje totiž, jak moc z obchodu s Čínou těžil spotřebitel, a to například ve formě negativního tlaku na ceny.
Podle ekonoma mělo otevření se obchodu s Čínou pozitivní dopad také na americké společnosti, a to i ve výrobním sektoru. Podle některých studií je například motivovalo k vyšším investicím. Federal Reserve Bank of San Francisco zase tvrdí, že z každého dolaru utraceného za zboží „Made in China“ v roce 2018 šlo 56 centů americkým společnostem. Týká se to odvětví logistiky, stavebnictví a tak dále. San Francisco Fed pak v jedné ze svých studií píše, že většina dovozů z Číny je tvořena nedokončenou výrobou.
K tomu všemu jsou samozřejmě přínosem exporty mířící z USA do Číny. A celé hodnocení „čínského šoku“ pak musí být podle ekonoma provedeno v širším kontextu. Podle něj například existují důkazy, že se americké firmy adaptovaly a nakonec tvořily více pracovních míst a ekonomické aktivity. U dovozů pak data také ukazují, že kdyby nepřicházely z Číny, přicházely by z jiné rozvíjející se země.
Někdy se tvrdí, že Američané souhlasili s přijetím Číny do Světové obchodní organizace díky víře v to, že obchod podpoří demokratizaci této země. Neil Thomas z Paulson Institute s tím ale nesouhlasí, podle něj je z různých projevů a dokumentů zřejmé, že Clintonova vláda měla cíle jiné. Mezi ně patřila podpora vzájemných rozhovorů v řadě oblastí, včetně boje s organizovaným zločinem, omezení šíření jaderných zbraní, ochrany duševního vlastnictví a podobně. Z tohoto pohledu tak nelze hovořit o tom, že by americká politika představovala jednoznačný neúspěch.
Podle ekonoma jsou také nebezpečné úvahy o vyloučení Číny ze Světové obchodní organizace. Země jako Írán a Severní Korea podle něj ukazují, že zbrojení a snaha o rozšiřování jaderného arzenálu může probíhat a sílit i přes ekonomické sankce. Navíc není pravděpodobné, že by se Spojeným státům povedlo „upřít více než miliardě lidí přístup do Mezinárodní obchodní organizace, která již zahrnuje komunistickou Kubu a po celá desetiletí tolerovala východní blok.“
Fakta tedy podle ekonoma nepodporují populární názor, že přijmutí Číny do Světové obchodní organizace byla z pohledu USA jednoznačná chyba učiněná s cílem pomoci velkým korporacím a rozšířit v Číně demokracii. Tato teze navíc může vést k politice protekcionismu, která by páchala skutečné škody, uzavírá ekonom.
Zdroj: Cato Institute