Už není pochyb o tom, že zodpovědné investování je jedním ze silných investičních trendů současnosti. Přístupy se liší, každá instituce si parametry pro výběr zelených, etických či jinak zodpovědných portfolií nastavuje sama. Jedna věc je, co dělají správci majetků v rukách soukromých institucí a mají na to plné právo. Jiné dopady však mohou být na výkon měnové politiky, u které jsme po uplynulé tři dekády považovali nezávislost za samozřejmost.
Zodpovědné investování je mladá věc, která se ke svému boomu rozjela v poslední dekádě. Evropa zde byla průkopníkem, ukázala směr a zavedla zkratku SRI (Socially Responsible Investing), americká terminologie používá ESG (Environmental, Social, Governance). Myšlenková filozofie se nadále vyvíjí, EU pracuje na své klasifikaci pod názvem Taxonomy.
Když investice, tak pasivně dle indexů
Švýcarská centrální banka v uplynulé desetiletce (říkali jsme ji pokrizová, ale snad mohu použít pojem mezikrizová) ve jménu oslabování franku natiskla hromadu prostředků, za které nakoupila ze svých rezerv objemné globální akciové portfolio. Původně se snad i chtěla držet takzvané tržní neutrality, tedy nakupovat celé indexy či jejich kombinace (opomeňme nyní fakt, že indexy mají svá pravidla a výbory, které mají konečné slovo při jejich sestavování). vstupuje do indexu S&P 500 až letos 21. prosince, neboť jako automobilka vydělává především na prodeji emisních kreditů, na autech moc ne. Takový parametr se moc nepozdával výboru, který měl pravomoci o jejím zařazení rozhodnout, tržní kapitalizace $380 miliard dolarů zůstávala stranou nejvýznamnějšího světového indexu (v čase rozhodnutí o zařazení, teď v čase psaní textu jsme už o stovku výše). Mimochodem, se v portfoliu SNB objevila i tak.
Víme toho málo, ale možná se to málo bude muset odprodat
Zádrhel je v tom, že reporting pozic v držení významných centrálních bank je dost slabý, dozvídáme se spíše střípky než ucelený obrázek, a to většinou jen jejich americká portfolia. SNB drží americké akcie za více než 100 miliard dolarů. Nyní se ve Švýcarsku objevila občanská aktivita, která si povšimla některých akciových pozic v držení tamní centrální banky a ostatních institucí. Spolku Mladých Zelených (Young Greens) a jisté protizbraňové iniciativě (the group Switzerland without arms, GSoA) se nelíbí podpora akcií zbrojařských firem. Abychom si rozuměli, navržené kritérium je nastaveno poměrně přísně. Pokud firma překračuje 5% podíl tržeb ze zbrojařského segmentu, měla by SNB a ostatní instituce takové akcie prodat. Nejde o malou část portfolia, dle SNB se jedná o 11 % celého globálního portfolia a stovky titulů. S takto nastaveným kritériem by se smyčka hodně utáhla. Rozhodne celostátní referendum, které se bude konat 29. listopadu. Průzkumy ukazují, že s investicemi do zbrojařů je konec. Navíc, referendum je postaveno tak, že jeho výsledky se dotknou kromě centrální banky i investic soukromých penzijních fondů, nadací a státních institucí!
Samé otázky
Investování centrálních bank do akcií přináší otázky, na které zatím nejsou známy odpovědi. Co centrální banka očekává od své akciové investice? Standardně to bývala třeba touha pobírat dividendu, snaha pustit se do boje s majoritním akcionářem, dosáhnout změn ve vedení firmy, doufat v kapitálové zhodnocení. Ale nyní to vypadá tak, že zatímco problémy s letadly 737 MAX švýcarské centrální bankéře vůbec netrápily, poměr tržeb ze zbrojního segmentu může vést až k nucenému odprodeji těchto akcií. Nabízí se úvaha, když nyní zbrojaři, kdo bude dalším v řadě? V tomto sloupku však vůbec nejde o zbrojaře, ale o výkon mandátu centrálních bank. Může být měnová politika vůbec nezávislá, když do jejího výkonu promlouvá výsledek všelidového referenda? Odpovězte si sami.
Autorem textu je Jaroslav Vybíral, hlavní investiční stratég ČSOB Asset Management.