Řada asijských ekonomik bude v následujících letech stárnout rychleji než doposud. Platí to o Hong Kongu, Japonsku, Číně, Singapuru, Jižní Koreji, Thajsku a dalších. Populace v produktivním věku tu dosáhla svého vrcholu kolem roku 2015 a starší populace by postupně měla dosáhnout 27% podílu, když v roce 1995 její podíl činil 5 %. Ekonomové francouzské investiční banky Natixis se ptají, co takový trend bude znamenat pro hospodářský vývoj.
Stárnutí populace sebou nese pokles nabídky práce a z tohoto pohledu je brzdou ekonomického růstu. Tlumit lze tento faktor zvýšenou mírou participace, kapitálovými investicemi a politikou, která zlepšuje produktivitu. Nicméně jde o kroky, které mají své limity. Dá se tak čekat, že méně lidí v produktivním věku a rostoucí počet lidí starších povede k tlaku na veřejné finance. Podle ekonomů je tak důležité se na tyto změny připravit ještě v době, kdy se neprojevují jejich důsledky.
Natixis poukazuje i na to, že v zemích, jako je Čína a Thajsko, se ekonomika dostane jednak pod zmíněný demografický tlak, ve stejnou dobu bude stále také čelit takzvané pasti středních příjmů. Podle ekonomů banky pak analýza penzijních systémů, domácích úspor a vývoje HDP na hlavu ukazuje, že na demografické změny je nejhůře připraveno právě Thajsko, opak platí o Singapuru, Tchaj-wanu a Jižní Koreji.
„Japonsko ukazuje, že i když ke stárnutí populace dochází v prostředí vysokého produktu na hlavu, stále existují tlaky na pokles produktivity. Roste totiž poptávka po zdravotních službách a následně zaměstnanost v tomto sektoru, který má ale obecně nízkou produktivitu a přes aktivity tímto směrem redukuje produktivitu v celém hospodářství,“ píše Natixis. Rychle stárnoucí populace pak má podle jeho ekonomů negativní dopad i na snahu o zvýšení porodnosti a míry participace, protože politici se orientují zejména na potřeby starších lidí.
V případě Číny se očekává, že v roce 2050 bude každý čtvrtý spadat do skupiny po produktivním věku. Nyní to je přitom jen jeden z deseti. Pokles nabídky práce bude sám o sobě vyvolávat rostoucí mzdové tlaky a brzdit celou ekonomiku. V případě Číny přitom již nyní dochází k poklesu celkové produktivity faktorů a stárnutí populace tak bude představovat další brzdu potenciálnímu růstu. Vhodnou politikou je ekonomická transformace zaměřená na kapitálové investice a vzdělávání.
Přes uvedené překážky ale existuje důvod k optimismu a dává jej zmíněné Japonsko. Posun k sektoru zdravotní péče na poptávkové straně jde totiž ruku v ruce s robotizací na straně nabídkové. V ekonomice došlo k řadě změn, starší lidé mají například vyšší výdaje na cestování a turistický ruch. Výzvou je ale stárnutí populace pro odvětví, jako je vzdělávání, pojišťovnictví či finance. Tchaj-wan zase ukazuje, že tlaky vyvolané stárnutím populace lze tlumit intenzivními kapitálovými investicemi. Vláda tam také svou politikou výrazně podporuje technologický sektor a investice do výzkumu a vývoje.
Natixis ve své analýze mimo jiné porovnává vybrané země podle podílu starší populace a celkových výdajů na zdravotní služby v poměru k HDP. Japonsko má sice vysoký podíl populace po produktivním věku, ovšem jeho výdaje na zdravotní péči nejsou v relativním srovnání zase tak vysoké. Nachází se na podobné úrovni jako ve Francii, kde je ovšem podíl starší populace znatelně nižší. Výraznou výjimku pak představují Spojené státy s relativně nízkým podílem starší populace, ale velmi vysokými výdaji na zdravotní péči:
Natixis také dává příklady japonských firem, které úplně změnily svou strategii tak, aby odpovídala změnám v demografickém vývoji a zejména vyšší poptávce po zdravotních službách. Například diverzifikoval svou činnost do diagnostických přístrojů, to samé platí o FujiFilm, Olympus zase koupil společnost Arc Medical, Nikon britskou firmu Optos.
Zdroj: Natixis