Tibetská doga, či tibetský mastiff je podle Wiki plemeno staré více než 4000 let, jde o jednu z největších psích ras. Podle studie DNA z roku 2008 se prý 12 analyzovaných plemen psů oddělilo od vlka obecného před 42 000 lety, plemeno Tibetské dogy už před 58 000 lety. Tato doga se vyskytuje ve 3 hlavních liniích, první byla používána pro ochranu, pomáhala také pást stáda yaků. „Dnes se do Evropy však dostávají i potomci druhé linie z chovů v Asii a USA. Tato linie má zpravidla vyšší vzrůst celkově působí mohutným dojmem...byla využívána k ostraze, ale v případě potřeby nosila i těžší náklady. Třetí linie..., byla používána výhradně k ochraně klášterů. Ve srovnání s ostatními byla obrovská“, tvrdí Wiki.
Na South China Morning Post před časem psali, že v Číně bylo již před mnoha staletími vlastnění mastiffa symbolem vysoké pozice ve společnosti. Doba se ale změnila, nyní se prý tito drobečkové houfně toulají po tibetské náhorní plošině a ohrožují například sněžné leopardy. Jedna vědkyně pro SCMP popisovala, jak smečka psů útočila na leoparda poté, co ulovil divokou kozu. V regionu se prý potuluje až 160 000 divokých psů, žijí ve smečkách a ohrožují celý ekosystém i lidi.
Čistý tibetský mastiff je (byl?) prý velmi vzácný - Qianjiang Evening News v roce 2014 psaly, že jeden čínský podnikatel za štěně této rasy dal téměř 2 miliony dolarů. V zemi tak vznikaly stovky chovatelských center, fungovali i obchodníci – tradeři s mastiffy. Poptávka byla obrovská, navzdory tomu, že nejde o psa, který by byl zrovna lehký na vychování a určitě se nehodí do města. Známý odborník na čínskou ekonomiku Michael Pettis k tomu píše, že on sám v Číně zaznamenal zvýšený zájem o toto plemeno, ale nebyl si vědom toho, jaké částky se za něj platí.
Není moc překvapivé, že při zmíněných cenách došlo nakonec k explozi na nabídkové straně trhu a ceny pak zkolabovaly. A mastifové byli houfně vypouštěni do volné přírody s důsledky popsanými výše. Napadnout nás mohou v této souvislosti dvě vzájemně propojené věci – jak tu (ne)fungoval trh a jak to vlastně je s bublinami. Ohledně prvního bodu: V nedělním víkendáři jsme si mohli přečíst, jak se ekonom Ronald Coase snažil řešit externality – problémy, které trh neřeší. Klíčem ekonomova přístupu bylo jasné určení (majetkových) práv jednotlivých hráčů. Možná bychom to mohli rozšířit i na povinnosti:
To, že se po tibetské náhorní plošině toulají tisíce divokých mastiffů, můžeme vnímat jako důsledek toho, že na trhu se štěňaty se obchodovalo jen s právy (koupit si ho, mít ho), ale ne s povinnostmi. Tedy zejména s povinností starat se o něj po celý jeho život tak, aby to neohrožovalo ani psa, ani ostatní. Pokud se nad tím zamyslíme, tak mnohá tržní selhání jsou svou podstatou skutečně dána „jen“ tím, že se neobchoduje s celým produktem a se všemi souvisejícími věcmi – s právy a povinnostmi. Nasadit tento rámec můžeme klidně i na emise. To „jen“ je ale velké „jen“.
Co bubliny? Ta mastiffovská se docela podobá nizozemské tulipánové. Mě samotného pak podobné příběhy utvrzují v tom, že na vytváření bublin vůbec nepotřebujeme centrální banky, vlny likvidity a podobné věci. A detekovat bublinu, pokud to vůbec jde, můžeme možná spíše přes ty, kteří jí nafukují, než u aktiva samotného.
Dříve se říkalo, že pokud vám taxikář začne vyprávět, jak se dá na akciích rychle vydělat, je čas prodávat. Dnes žijeme v době Uberu, sociálních sítí a spektrum aktiv „na kterých se dá rychle vydělat“ jsme si také dost rozšířili. Dokonce i na mastiffy. Ale princip zůstává.