Zdá se, že ve Spojených státech jsme konečně pochopili, že ekonomická nerovnost představuje reálný problém. Po několika recesích, které zanechaly řadu lidí v chudobě, již nezní moc důvěryhodně rčení, že „příliv zvedá všechny lodě“. A ekonomové chápou, že pokud vládne velká nerovnost, poškozuje to i ekonomický růst. Na stránkách Bloombergu to tvrdí ekonom Noah Smith, podle kterého v USA začínají o problému hovořit i doposud odmítaví republikáni a trhliny získává rovněž „morální pohled na nerovnost, podle kterého jsou bohatí lidé prostě odměňováni za vytváření obrovské hospodářské hodnoty“.
Podle Smithe míří pozornost zejména k obrovskému majetku lidí jako Jeff Bezos, Mark Zuckerberg či Elon Musk a k tomu, že pár Američanů má pod kontrolou nemalou část bohatství celé země. „Ti nejznámější křižáci táhnoucí proti nerovnosti pak volají po mnohem vyšším zdanění, které by stáhlo megaboháče zpět k zemi,“ píše ekonom. Podle jeho názoru si ale pozornost zaslouží možná hlavně to, k jakému rozdělení došlo na úrovni střední třídy.
Smith tvrdí, že od osmdesátých let se začala oddělovat bohatší část střední vrstvy od té chudší. Tento proces pak skončil někdy v devadesátých letech a to může být podle Smithe důvod, proč se o něm dnes moc nehovoří. Jde ovšem o to, že nikdy nedošlo k jeho obratu a vytvořená mezera v bohatství jdoucí napříč střední třídou se nikdy neuzavřela.
Smith následně poukazuje na práci Richarda Reevese, který se domnívá, že vyšší střední třída si od té nižší přetahuje příležitosti k vyššímu vzdělání a příjmům, a tím vzniká u druhé skupiny frustrace. Například z toho, že „lidé, kteří vydělávají 50 000 dolarů ročně, nemají šanci na to, aby mohli poslat své děti do stejné školy jako ti, kteří vydělávají 100 000 dolarů ročně“. Toto rozdělení střední třídy by pak podle Smithe mohlo vést k tomu, že společnost přestane vnímat Spojené státy jako zemi, která na střední třídě stojí.
Proč ale vlastně k onomu posunu v osmdesátých letech došlo? Brookings Institution tvrdí, že v té době nastal výrazný růst mzdové prémie související s vyšším vzděláním. To v roce 1979 neslo v průměru o 40 % vyšší mzdy, v roce 1994 o 200 % vyšší mzdy. Pak se tato prémie stabilizovala. K tomu se Smith domnívá, že roli mohl hrát i úpadek tradičních pracovních míst ve výrobě a nástup digitální ekonomiky.
Svůj význam pak může podle ekonoma hrát i úpadek odborů, protože nově vytvořená pracovní místa, která vznikají namísto dřívějších pozic ve výrobě, nemusí být tak kvalitní jako ta stará a lidé nemají takovou vyjednávací sílu, aby došlo ke změně. Ať již je ale příčinou cokoliv, podle ekonoma si americká ekonomika nese zmíněné dědictví z osmdesátých let a místo neustálé pozornosti věnované lidem, jako je Jeff Bezos, by mohlo být lepší věnovat se jemu.
Zdroj: Bloomberg