HDP v eurozóně překvapilo trhy pozitivně, ale ne tak výrazně, jak jsme čekali my (realita -0,7 % mezičtvrtletně, náš odhad -0,4 % mezičtvrtletně). Konec roku byl v eurozóně ve znamení druhé vlny pandemie. Ta zdaleka nejvíce dopadla na lokality s dramatičtějším průběhem pandemie (Francie) a na lokality s vyšším podílem služeb na HDP (Francie a Itálie). Naopak průmyslové země a druhou vlnou méně zasažené Německo ještě vykřesalo ke konci roku růst (+0,1 % qoq). Přes daleko ostřejší průběh pandemie (vyšší počty nakažených i zemřelých) však podobně jako v Česku podzimní vlna způsobila ekonomice mírnější škody než ta jarní.
Je to především díky vyšší odolnosti evropského průmyslu v závěru roku. Na rozdíl od služeb se řada průmyslových odvětví v druhé vlně pandemie těšila růstu poptávky (zejména výrobci elektroniky, chemický průmysl a částečně i automobilky). A na rozdíl od jara čelil průmysl také daleko menším výpadkům v subdodávkách z Asie. Problém je, že to se v posledních týdnech trochu mění. Start do roku 2021 je ve znamení natahujících se subdodávek, rostoucích cen vstupů a omezení produkce v některých automobilkách…, podle indexu PMI byla doba čekání na subdodávky v německém průmyslu vůbec nejdelší za celou historii indexu (od roku 1996) a ceny za přepravu mezi Evropou a Asií se v posledních týdnech skoro zčtyřnásobily. Průmysl tak těžko sehraje podobnou pozitivní úlohu i na začátku roku 2021.
Současně s tím druhá vlna pandemie do určitých lokalit dorazila se zpožděním. Pokud se díváme na indexy mobility, ukazují, že omezení pohybu v obchodech a v dopravě se v Německu začalo naplno projevovat až v úplném závěru roku a sektor služeb pravděpodobně zasáhne až na začátku roku 2021.
Když navíc vezmeme v potaz zpožďující se vakcinační plány v kontinentální Evropě, nevěští to pro výkon eurozóny v první polovině roku 2021 nic dobrého.