Hlavní ekonom francouzské investiční banky Natixis Patrick Artus se v jedné ze svých nových analýz ptá, zda jsou na tom ekonomiky vyspělých zemí nyní výrazně jinak než před pandemií. Zaměřuje se zejména na několik hlavních rysů a trendů, které byly pro tyto státy typické, včetně digitalizace, inflačního vývoje, vyjednávací síly firem či role, kterou v ekonomice hrají vlády a centrální banky.
Artus poukazuje na to, že před pandemií byla vyjednávací síla firem větší než zaměstnanců, a to se projevovalo tím, že rostl podíl zisků na celkových příjmech a naopak klesal podíl mezd. K tomu ekonom dodává, že alespoň prozatím se situace v této oblasti nezměnila a příjmy jsou stále vychýleny směrem ke mzdám. Situaci by mohlo změnit to, že v některých zemích klesá nabídka práce kvůli nižší míře participace. Týká se to zejména Spojených států, kde se ale začínají objevovat známky opětovně se zvyšující míry participace a tento faktor by tak nakonec nemusel přispět k většímu vychýlení příjmů směrem ke mzdám.
Během pandemie se začalo hovořit o tom, že se obrátí proces offshoringu a výroba se bude opět přesouvat ze zahraničí směrem do domácí ekonomiky jednotlivých firem. Za příčiny byly uváděny snahy o omezení rizik ve výrobních vertikálách. K tomu se hovořilo o nutnosti přesunout na domácí půdu výrobu některých strategicky důležitých položek, například léků. Artus ale poukazuje na to, že přes všechny předpovědi sílí vývozy z rozvíjejících se ekonomik směrem do vyspělých zemí. Příčinou je přitom zejména růst poptávky po zboží, která je uspokojována právě produkcí z rozvíjející se části světa.
Před pandemií byly inflační tlaky utlumené, ale došlo zde k výrazné změně a v některých zemích se inflace pohybuje na dlouho nevídaných úrovních. Artus připomíná, že jde o výsledek několika faktorů. Mezi ty hlavní lze zařadit posun poptávky směrem od služeb ke zboží. K tomu rostou ceny fosilních paliv a některých průmyslových kovů, které jsou intenzivně využívány pro přechod na nový energetický model. Podle ekonoma tak skutečně došlo k „návratu inflace“, který má řadu důsledků, mimo jiné na chování spotřebitele. Inflační tlaky by mohly polevit i díky růstu ekonomického potenciálu a produktivity vyvolanými digitalizací a novými technologiemi. Artus ale připomíná, že doposud takový efekt patrný nebyl.
Pandemie také přinesla velkou aktivitu ze strany vlád a centrálních bank. Ty se snažily omezit šok, který utrpěla ekonomika. Podle ekonoma bude role vlád a centrálních bank i nadále velká, protože mají před sebou nové cíle – vlády chtějí podporovat strategicky důležitá odvětví, centrální banky kladou větší důraz na zaměstnanost a zvýšení ekonomického potenciálu a podobně. Následující graf ukazuje vývoj inflace ve vyspělých zemích:
Zdroj: Natixis