U předpovědí počasí se říká, že pro příštích 24 hodin jsou docela spolehlivé, pro dalších pár dní už méně a s dlouhodobějšími předpověďmi nemá smysl se nějak více zabývat. U ekonomických projekcí je to podobné. Krátkodobých předpovědí je vždy tolik, že se vždycky někdo trefí. Jen nevíme předem kdo. A obecně asi i zde platí, že předpovídat, co bude za rok, či za pár let, je do nemalé míry cvičením pro zajímavost a zábavu. Včetně úvahy od BofA, která hovoří o změně ekonomického a investičního režimu a které jsem se tu věnoval už pátek. Dnes zejména o režimu inflačním a o technologiích.
Jádrem oné úvahy je následující tabulka, její části jsem se věnoval již v pátek:
Zdroj:
Není třeba připomínat, že řadu let, či dokonce desetiletí před pandemií panovaly ve velké části světa deflační, či alespoň dezinflační tlaky. Byly zřejmě způsobeny i nabídkovou stranou trhů, mimo jiné se projevovala globalizace, růst nabídky levné práce z rozvíjejících se zemí a klesající vyjednávací síla zaměstnanců v zemích vyspělých (opět viz páteční článek). Na poptávkové straně tu bylo to, co třeba Pimco nazývalo novým normálem, Larry Summers zase dlouhodobou stagnací. Tedy vysoká tendence k (zamýšleným úsporám) a strukturálně slabá poptávka.
To, co se zdálo jako těžko změnitelné, změnila během pár měsíců pandemie – nabídková hojnost se změnila v nabídkový nedostatek. Poptávkový nedostatek se změnil v poptávkovou hojnost. Tudíž se úplně překlopil mustr z dezinflačního na inflační a výsledkem je to, co nyní na tomto poli pozorujeme dnes. BofA tvrdí, že nový normál bude vypadat právě tak, i když zřejmě v umírněnější podobně. Jinak řečeno, podle ekonomů této banky se vracíme do prostředí, kdy centrální banky budou snažit dosáhnout svých inflačních cílů shora.
Nevím, jak pevně je BofA přesvědčena o tomto scénáři. Jak jsem psal výše, věci tvářící se jako neměnné se někdy mění velmi rychle a skokově. Tam i zpět. Hovoříme tu mimo jiné o budoucnosti globalizace (přechod k lokalizaci, či dokonce izolaci, jak tvrdí BofA). O posunu na trhu práce – přesunu vyjednávací síly zpět směrem od korporací k lidem. O tom, jak nové technologie ovlivní produktivitu, ale také tržní sílu firem. A na poptávkové straně samozřejmě opět o tom, zda se spořivě-utrácející tendence vrátí do předchozího mustru.
Technologie a energetika
BofA tvrdí, že dobu technologií nahradí doba energetiky. K tomu bych rád uvedl následující: Poslední více než rok přinesl výrazný růst cen komodit a ropy, na své si přišli i majitelé akcií energetických firem a to po hodně dlouhé době. Jak tu ale občas poukazuji, valuace energetik (PE i PEG) jsou historicky stále velmi nízko. Zisky energetik jsou tedy nyní vysoko, ale investoři jsou ochotni za ně minimálně z historického hlediska platit hodně málo (i za ty očekávané pro následujících několik let).
To znamená, že postoj k tomuto odvětví se nijak zvlášť nezměnil, ač se na povrchu (podle cen akcií) může zdát opak: Fosilní energetika je stále docela zavrhovaným odvětvím. A to samé, jen zrcadlově obráceně se děje na technologiích: Potvrzuje se, že tomuto sektoru neprospívá prostředí zvyšování sazeb. Nicméně pokud se podíváme na jeho valuace, zjistíme, že PE i PEG jsou stále hodně vysoko (ve srovnání s delší historií). Takže technologie mohou budit dojem, že se od nich investoři masivně odklonili. Nicméně alespoň zatím šlo spíše o korekci mimořádné náklonnosti a valuačních extrémů. Stále je to ale odvětví, které je v kurzu (nehovořím nyní o některých jeho segmentech).