přinesla svým klientů schéma, ve kterém se snaží charakterizovat investičně-ekonomický režim, který panoval po roce 2010. A srovnává jej s režimem, který podle ní bude panovat v tomto desetiletí. Pár poznámek.
Ono srovnání nacházíme v následujícím schématu. Pokud bychom to nějak shrnuli, tak předchozí desetiletí (podle BofA) charakterizovalo to, že z tehdejšího dění těžila zejména Wall Street a ti úplně nejbohatší. Rostla příjmová a další nerovnost, panovala finanční represe, deregulovalo a globalizovalo se. V kurzu byly akcie velkých firem a technologie, užívali jsme si míru, kvetla demokracie a panovaly deflační tlaky. Do značné míry by pak podle expertů banky měl na těchto rovinách v tomto desetiletí nastat opak.
Zdroj: Twitter
Ohledně šířeji vnímaného tématu Wall Street a Main street bych připomněl současné atypické dění na americkém trhu práce. Jak známo, ten je i přes pokles produktu velmi silný a již nějaký čas se zároveň hovoří o tom, jak moc se změnily postoje zaměstnanců. Tedy jak moc vzrostla jejich neochota přijmout dříve přijímané na straně mezd a celkového pracovního prostředí a podmínek. Vedle „Great Resignation“ se hovoří i o „Silent Resignation“ a nedivil bych se, kdyby příští roky vedly k hodně velkým změnám ve vztahu mezi zaměstnanci a společnostmi (tedy manažery a vlastníky firem).
V předchozích desetiletích přitom nejen v USA podle některých měřítek výrazně rostla příjmová nerovnost, mzdy nekopírovaly růst produktivity, zvyšoval se podíl zisků na celkových příjmech. Právě růst tohoto podílu byl významným faktorem, který táhl nahoru hodnotu společností. A výše uvedené „rezignace/výpovědi“ mohou být indikátorem, že časy se i v této oblasti skutečně mění. Včetně onoho vysokého podílu zisků na příjmech.
Podíl zisků je ale dán i faktory jako globalizace, či robotizace (respektive vše je propojené). A v neposlední řadě tržní silou firem jak na straně vstupů, tak na straně výstupů. Přinese změna režimu, pokud nějaká nastane, posun i zde? Podle BofA by tomu tak být mohlo – schéma indikuje přesun od deregulace k intervencionismu, od globalizace k větší izolovanosti. I když já bych místo výrazů točících se kolem izolace spíše hovořil o možné větší lokalizaci. V rámci většího zvažování toho, co je celkově, ne jen krátkodobě nákladově, rozumné.
Ze schématu bych dnes ještě zmínil onu polaritu velké – malé společnosti. Je to téma, kterému se tu poslední dobou občas věnuji. Zejména v tom smyslu, že valuace celého akciového trhu sice klesly z extrémů dosažených v předchozích letech, nejsou ale historicky nijak nízko. Opak platí u akcií malých firem, jejichž PE se pohybuje blízko historických minim.
Podle některých názorů tento segment trhu více odráží riziko recese, já bych spíše uvažoval o tom, že malé firmy mohou být citlivější na nákladové tlaky (nejsou tak schopny promítat ceny vstupů do prodejních cen). Tak či onak, pokud je nyní něco z historického a násobkového hlediska levné, není to celý trh, ale malé firmy.
To, zda skončila doba technologií a nastává posun k energetice, zda jsme se dlouhodobě přesunuli z deflačního/dezinflačního prostředí do inflačního a další body schématu si nechám na příště.