Českou ekonomiku osedlala recese. Klíčovým tématem je propad reálných příjmů domácností a prudký růst inflace, kterou ženou zejména ceny energií. Recese bude podle hlavního ekonoma Patria Finance Jana Bureše zřejmě záležitostí letoška a mělká, o to delší a vlažnější ale bude také vstávání z ní. Co příští rok ceny energií udělají s domácnostmi a firmami? Kde to bude relativně dobré a kde bude naopak ouvej? Hostem aktuálního dílu podcastu MakroMixér je Martin Pacovský, předseda představenstva Pražské plynárenské, ale také spolumajitel skupiny lokálních pivovarů Městské pivovary. Poslechněte si aktuální díl podcastu MakroMixér hlavního ekonoma Patria Finance Jana Bureše a šéfredaktora portálu hlidacipes.org Roberta Břešťana. Výstupy z podcastu MakroMixér naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, Google Podcast či SoundCloud.
Na úvod tři témata pro hlavního ekonoma Patria Finance Jana Bureše. Tentokrát recese české ekonomiky, jak domácnosti ustojí vysoké ceny energií a jak je zvládne český průmysl.
Základní scénář: Recese tématem letoška a plynu v zimě bude dost
„Recese podle mého názoru bude tématem druhé poloviny roku letošního. V našem základním scénáři počítáme s dostatkem plynu přes zimu a tím, že českou ekonomiku budou trápit ‚pouze‘ vysoké ceny, které se budou zakusovat do situace domácností. Neočekáváme ale, že by v důsledku vysokých cen, tedy vysoké inflace, měla přijít hluboká recese,“ soudí Jan Bureš.
Problém podle něj může na druhé straně být s tím, že i když recese nepřijde hluboká, na druhou stranu nepřijde nijak výrazné oživení. „To ve druhé polovině roku 2023 bude podle našeho názoru relativně pomalé a tím pádem za celý rok 2023 to bude taková kladná nula, lehký růst,“ míní Jan Bureš.
Jak domácnosti ustojí vysoké ceny energií 2023?
„Jak kdo. Tady je třeba se dívat na domácnosti skutečně podle příjmového rozložení a pak i dle majetku a úspor, které mají. Obecně si myslím, že platí, že samozřejmě nejvíce krize dopadá na nízkopříjmové domácnosti. Tam ale na druhé straně neočekáváme nějaké zásadní změny ve spotřebitelském chování. Tam nastoupí sociální sít státu, ať jde o příspěvek na bydlení či jiné dávky,“ poznamenává Jan Bureš s tím, že kde ten tlak na změnu spotřebitelského chování bude největší, je nižší střední třída. „Tam úbytek v reálných příjmech nejvýrazněji povede k tomu, že domácnosti budou muset odkládat nákupy elektroniky, spotřebičů, pravděpodobně automobilů a dalších statků dlouhodobé spotřeby. Tam to bude nejvíce bolet z pohledu toho, co si mohou domácnosti dovolit,“ uvádí Jan Bureš.
Český průmysl? Dle energetické náročnosti provozů
Jakou situaci očekávat v českém průmyslu? „Tady to bude hodně různé z pohled energetické náročnosti jednotlivých provozů. Sklárny, zpracovatelé kovů, chemický průmysl, části autoprůmyslu, strojírenství – tam si myslím, že to bude ještě v průběhu roku 2023 poměrně výrazně znát co do zdražování,“ soudí Jan Bureš a dodává: „Možná dobrou zprávou pro průmysl je, že v odvětvích kritických pro Česko dle dat, která máme k dispozici, poptávka stále je.“
Hostem Martin Pacovský – šéf Pražské plynárenské i minipivovarů
Přichází čas pro hosta aktuálního dílu podcastu MakroMixér. Tím je Martin Pacovský, řadu let na manažerských pozicích v , nynější předseda představenstva Pražské plynárenské. Stojí ale například také za skupinou Městské pivovary, pod níž spadají některé minipivovary, například v Jarošově či Znojmě, Olomouci nebo Brně.
Poznám z trubky ruský plyn?
Otázka na úvod: je možné z trubek zjistit, jaký v nich teče plyn? „Je to trochu jako elektřina. Také nepoznáte, zda je zelená, jaderná, uhelná. Na druhou stranu u plynu se měří spalné tempo a jste schopen změřit, kolik energie získáte z kubického metru. A to je z různých ložisek plynu různé. Třeba ruský plyn má nižší výhřevnost než norský. Na nějaké makroúrovni jsme tak schopni odhadnout, čeho je víc,“ otevírá Martin Pacovský vhled do českého plynárenství.
Kolik k nám tedy teď teče ruského plynu oproti stavu před koncem války? „K nám již teče výhradně neruský plyn a je to dáno tím, že Nord Stream je uzavřen. Na druhou stranu zásobníky jsou ještě z části naplněny ruským plynem,“ vysvětluje jednoduše Martin Pacovský.
Pro laiky zjednodušeně popisuje českou plynárenskou soustavu. Jak funguje a kdo v ní hraje jakou roli? „Je trochu podobná normální elektrické soustavě. Máte tam tedy nějakého operátora přenosové soustavy, to jsou zjednodušeně ta největší potrubí. Tím je společnost Net4Gas. Pak jsou distributoři, kde Pražská plynárenská je typickým z nich a pak jsou obchodníci. Dá se říci, že plynárenská soustava v Česku je plně v privátních rukou, Pražský plynárenská je jediný významný veřejný hráč. Obchodníci jsou odděleni od provozovatelů distribučních aktiv a jsou jich zhruba dvě stovky,“ dává základní obraz plynárenství v Česku Pacovský.
Naplněné zásobníky: optimismus pro letošní i příští zimu?
„Jsem optimistický k zimě 2022/23. V kombinaci úspor, které již dnes vidíme a těchto stavů si myslím, že touto zimou projdeme relativně jednoduše, že to je reálné. Uvidíme, jak bude probíhat následující topná sezóna,“ soudí Pacovský.
Ohledně příští zimy se dle šéfa Pražské plynárenské povede diskuse zejména o tom, z čeho se naplní zásobníky na příští rok. „Já jsem slyšel, že chybí 20 ale i 60 miliard kubíků. Jak to vidím já, tak ceny jsou funkcí také naplněnosti zásobníků. Pokud plné nebudou, nebude jasné, kde se plyn vezme, cena vystřelí nahoru. Forwardy jsou kolem 100 euro stabilně, to je ukázka toho, že plyn není zajištěn,“ odhaluje Pacovský situaci na trhu s plynem.
Za napětím hledej Rusko, ale i nadměrnou důvěru EU
Pražská plynárenská dle něj nemá a nikdy neměla přímé smlouvy z Gazpromem a neobává se přímo označit Rusko za jasného a jediného viníka současné situace na energetickém trhu. „Vidím jednoho viníka a tím je právě Rusko. Dlouhodobě pracovalo na tom, aby mělo v ruce cenové páky, mírná manipulace s konceptem prodeje nakrátko tam byla. Na druhé straně si myslím, že Evropská unie moc věřila transparentnímu trhu s energiemi, moc se exponovala na Rusko coby dodavatele. Na straně Evropy je to příliš vysoká sázka na Rusko a spolehlivost jeho dodávek. Evropský průmysl si po dlouhou dobu užíval nízké ceny energií a tohle je víceméně cena, kterou za to v konečném důsledku platíme,“ shrnuje svůj pohled Pacovský. Kolem cenotvorby podle něj stále existuje určitá hysterie, která je i malé výkyvy v sentimentu směrem k plynu schopná přeložit do obrovských výkyvů v ceně. Myslím ale, že situace se stabilizuje,“ soudí Pacovský.
Proč není správně přijaté zastropování cen plynu?
Jak se šéf Pražské plynárenské dívá na přístup k zastropování cen plynu? „Myslím si, že na začátku dodavatelské cesty není správné. Můžeme se bavit o zastropování na nějakých zákaznických segmentech a na kterých, ale plošné zastropování na straně nákupů je nešťastná věc,“ soudí.
Plynu je celosvětově dost, problémem je kapacita Evropy pojmout dodávky LNG. „Jsem optimista i pro příští sezonu. Je vidět, že státy, které mají přístup k moři, nemluví a pracují,“ říká Pacovský a dodává, že aktuálně jsou ve stavbě 3 – 4 terminály v Německu, i když se o tom před půl rokem ještě nemluvilo. Na přidělování plynu tak podle něj příští zimu nedojde, maximálně až na konci topné sezóny.
Jak by případné omezování dodávek vypadalo v praxi? „Úkolem techniků je udržet soustavu v co nejlepším stavu co nejdéle,“ uvádí Pacovský s tím, že na emoce tu není prostor. „Existuje prioritizace odpojování odběrů podle odběratelských stupňů. Seznam zákazníků, kteří by se měli odpojovat, prošel intenzivní revizí i na úrovni krizového řízení hlavního města Prahy. Největší problém by byl, kdyby se odpojili normální zákazníci, protože při napouštění soustavy musíte (zjednodušeně podáno) projít všechna odběrná místa, než to opět zapnete. Takže kdyby v Praze netekl plyn, trvalo by to rok, než se to zase zprovozní,“ podává Pacovský.
Dlouhodobé kontrakty versus spotové ceny
Každý větší dodavatel energií podle šéfa Pražské plynárenské dlouhodobě nakupuje na 2 až 3 roky dopředu a klíčové jsou pro něj dlouhodobé kontrakty. Know-how dodavatele pak spočívá v tom, jak dokáže vybalancovat krátkodobé a dlouhodobé nákupy. I Pražská plynárenská je ale dle Pacovského příliš malá na to, aby nakupovala přímo od výrobců. „My nakupujeme přes velkoobchodní firmy v Německu na kontraktech, které jsou rok, dva, tři. Spotová cena se využívá v případě, kdy jste nebyli schopni odhadnout poptávku. To může být například i nečekaným výkyvem počasí. Ideální stav je, že na spotovém trhu nekupujete nic,“ doplňuje Pacovský.
Vzhledem k tomu, že aktuálně jsou ceny dlouhodobých kontraktů na úrovni odpovídající stropům, dalo by se předpokládat, že se zákaznické ceny časem posunou na tyto úrovně. „Pokud by se na začátku příštího roku ukázalo, že nejsou zdroje na naplnění zásobníků, tak to může křivky pousnout,“ dodává ale. U zákazníků, kteří mají sjednané dlouhodobé fixace na ještě rozumných úrovních, nastane podle Pacovského přesun na stropové ceny přibližně do 18 měsíců.
Spotřebě nahrává teplé počasí i cílené úspory
Se spotřebou plynu nám dle Martina Pacovského hraje do karet relativně teplé počasí. „Ale i při započtení tohoto vlivu je vidět pokles spotřeby okolo 10 procent,“ uvádí Pacovský. Stažení teploty o 1°C přináší úsporu 6 % na teplo. „Od září doteď se povědomí o úsporách zlepšilo. Jedním z největších spotřebitelů jsou v zimě bazény a v létě lední hřiště,“ poznamenává.
Historicky měly plyn i elektřina podle Pacovského povahu stabilní komodity a mentalita zajišťování nebyla vysoká. „Nikdo nevnímal nutnost dlouhodobých kontraktů a byla hodně velká cenová konkurence. Vytvořil se pocit, že zajistit cenu energie na dlouhou dobu je s otazníkem a člověk tím přichází o downside, který by mohl mít,“ komentuje Pacovský. To se ale změnilo v momentě, kdy ceny vystřelily nahoru. V tu chvíli ale již přestaly být zajišťovací kontrakty k dispozici.
Jak Martin Pacovský vnímá aktuální politiku zastropování cen, nyní myšleno pro koncové spotřebitele? „Zastropování cen je podle mě docela dobrý krok. Na druhou stranu to trošku zvýhodňuje ty, kteří nebyli zodpovědní, a je otázka, jestli tam není free-riding na této situaci,“ uvádí.
Budoucnost plynu a alternativy pro ČR?
Současná situace kolem energií podle Pacovského zřejmě posune „očerňování“ zemního plynu do racionálnější polohy. S plynem se počítá i v bezemisní budoucnosti Evropy, je to „nejflexibilnější způsob výroby elektrické energie“ a na růst spotřeby v následujících 20 letech ukazují podle předsedy představenstva Pražské plynárenské i některé vlastní modely. Do potrubí se zemním plynem se ale budou přimíchávat alternativní plyny. „Myslím si, že pro ČR je zajímavý biometan,“ uvedl Pacovský s tím, že nahradit se jím dá teoreticky kolem 10 procent spotřeby plynu v tuzemsku. Některé typy biometanu snižují uhlíkovou stopu a některé typy (vyrobené třeba z odpadu) ji mají dokonce zápornou. Pražská plynárenská využívá biometan ve vlastní síti CNG stanic, je aktivní v jeho výkupu a ráda by investovala do míst, kde se plyn vyrábí. „Pro bioplynky je ale za současných vysokých cen elektřiny výhodnější vyrábět elektřinu než plyn,“ poznamenává Pacovský.
Co vodík? Jeho budoucnost v ČR vidí Pacovský jako komplikovanou. Tato látka je podle něj optimální v případě offshore větrné elektrárny. „Když je spotová cena je nízká, je možné vyrábět vodík elektrolyticky. Zelenou cestou se ale v Česku nedají vyrobit ani dvě procenta, která by se dala přimíchávat do soustavy,“ soudí Pacovský. Snaží se sice získat pro Pražskou plynárenskou vodíkový autobus, jinak je vodík ale pro něj něco jako paní Colombová – všichni o něm mluví a nikdo ho neviděl. „Biometan je pro ČR daleko příznivější způsob výroby plynu, než nějaká trochu umělá výroba vodíku,“ uzavírá téma Pacovský.
Celý sektor plynárenství byl podle šéfa Pražské plynárenské v době nízkých cen energií podinvestovaný a nynější cenový signál otevře nová ložiska. „Podle některých modelů se ale plyn už pod 70 EUR/MWh nepodívá, možná vyjma spotu,“ tvrdí Pacovský.
Automobilky už teď odcházejí od výroby CNG aut, což je podle Pacovského škoda. „BioCNG je zdroj plynu, který by se dal v dopravě využít lépe než elektřina,“ říká Pacovský s důrazem na segment malých dodávek pro rozvoz po městech. Tlak na elektrifikaci je podle něj do jisté míry PRový.
Pivo se stěhuje domů, rostou ceny sladu a chmele. Akvizice?
Martin Pacovský je vedle postu v českém plynárenství také spolumajitelem skupiny Městské pivovary. I tam podle něj platí, že nemít zafixovanou cenu je relativně velký hazard. Skupina má zafixováno do konce roku 2023, místo energií ji ale dohání cena sladu a chmele. Ta stoupla o 30 procent. Výstav zůstává pořád stejný, lze ale vidět přesun spotřeby směrem domů, propad konzumace v hospodách od září o 30 procent, vyplývá ze slov Pacovského. Trápit se podle něj budou především pivovary na hraně malých a větších, které prodávají třetím stranám a nemají jiné zdroje příjmů. „Zatím si myslím, že představy majitelů jsou ještě dost nadhodnocené, takže asi ještě chvilku počkáme,“ uvedl k tématu možných akvizic dalších pivovarů ze strany skupiny Městské pivovary.
Výstupy z podcastů naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, Google Podcast či SoundCloud. Podcast MakroMixér pravidelně vybírá tři důležitá ekonomická témata, ve druhé části vyzpovídává zajímavé a chytré hosty. Zaposlouchejte se!