Ekonom Noah Smith míní, že jeho kolegové natolik tíhnou k volnému obchodu, že mohou ignorovat některé rozumné argumenty pro zavádění cel. Jeden z nich může souviset s národní bezpečností. Ale „pokud jde o ni, Trumpova navrhovaná cla na spojence USA jsou přesně tou cestou, kudy se nevydávat.“ Jaké mohou být další argumenty pro cla?
Podle Smithe ekonomové obvykle mají tendenci si myslet, že dobrá hospodářská politika je ta, které produkuje větší růst, větší zaměstnanost a podobně. „Pokud jsou toto vaše cíle, určitě stále existuje několik důvodů, proč by cla mohla být dobrým nápadem. Tedy alespoň z pohledu jedné země.“ Trhy totiž v reálném světě nejsou dokonale konkurenční a „některé velké společnosti vydělávají velké zisky díky takzvaným úsporám z rozsahu. Ty dávají velkým společnostem nákladovou výhodu oproti menším a příčin je více: Síťové efekty, velké fixní náklady nebo třeba to, že velká známá firma přitahuje více talentovaných lidí.
Ve světě rostoucích výnosů z rozsahu tak „vítězné společnosti dosahují velkého zisku a menší společnosti nikoli“. Daná země by proto mohla být schopna zvýšit své bohatství pomocí cel na ochranu svých vlastních „národních šampionů“. V zásadě jde o to, že pomocí cel snížíte počet zahraničních konkurentů tím, že jim odepřete přístup na svůj domácí trh. To umožní národním šampionům vlastní země porazit zahraniční rivaly.
Paul Krugman se uvedenému tématu věnoval ve své práci z roku 1987: „Země může zvýšit svůj národní důchod na úkor jiných zemí. A to pokud dokáže nějakým způsobem zajistit, že firma, která získá výnosy z rozsahu, bude spíše domácí než zahraniční.“ Podle Smithe navíc existují určité důkazy, že volný obchod může učinit danou zemi chudší tím, že zničí její národní šampióny. Liberalizace dovozu snižuje náklady na dovoz a zvyšuje konkurenci. Ale s úsporami z rozsahu může liberalizace dovozu také snížit produktivitu domácího průmyslu tím, že sníží jeho rozsah a prostor pro úspory z rozsahu.
Ani tento argument pro cla se ale podle Smithe nevztahuje na Trumpovy nápady týkající se cel. Týká se odvětví, kde je jen pár vítězů, a tím pádem hodně zisků. To opět znamená, že cestou jsou cílené tarify. Trump by například zavedl cla v oblasti zemědělství, což je vysoce konkurenční odvětví, kde je jen velmi málo zisků. Navíc platí, že „pokud chcete, aby vaši národní šampioni rostli, pravděpodobně nebudete chtít zahájit obchodní válku se svými nejdůležitějšími spojenci a obchodními partnery. Téměř jistě totiž učiní odvetná opatření a odepřou přístup na trh vašim společnostem.“
V neposlední řadě podle ekonoma platí, že „pokud někdo chce zvýšit velikost svých národních šampionů, pravděpodobně může získat mnohem více z exportních subvencí než z cel. Cla mohou ublížit národním šampiónům i tím, že jim odepřou přístup k levným výrobním vstupům. Naopak exportní dotace, i když jsou z fiskálního hlediska dražší, tento problém nemají.“
Smith také poukazuje na tvrzení, podle kterých „cla vybudovala Ameriku“. Ta jsou podle něj přehnaná, ale „pravděpodobně pomohla některým klíčovým americkým odvětvím k rozjezdu, místo aby je nahradily záplavy britského dovozu.“ Ale i zde jsou specifika Trumpových plánů v rozporu s ekonomickou logikou. Ekonomický argument je i v tomto případě pro cílená cla ve velmi specifických případech – v tomto případě jde o nová průmyslová odvětví, která čelí konkurenci velkých zahraničních společností. Trumpova celoplošná cla se téměř výhradně zaměřují na odvětví, která nejsou nová.
Zdroj: Noahpinion