Jsou dekády, kdy se neděje nic a pak dny, kdy se dějí dekády. I tak lze popsat historický obrat v německé rozpočtové politice, kterého jsme aktuálně svědky. Nová německá vláda totiž v reakci na dlouhodobé růstové problémy ekonomiky a probíhající rozklad evropské bezpečnostní architektury ustupuje od vysoce konzervativního a striktními pravidly svázaného přístupu k fiskální politice, který byl její nezpochybnitelnou součástí od konce druhé světové války.
Nejde přitom o žádnou žurnalistickou nadsázku. Počítejte s námi: nová vláda pod vedením Friedricha Merze oznámila vznik nového infrastrukturního fondu v rozsahu 500 mld. euro. To na desetiletém horizontu znamená dodatečný výdaj zhruba 1,2 % procentního bodu HDP ročně. A to už je významný fiskální impuls, za který chtějí Němci opravit vše, co nefunguje – od fyzické infrastruktury v podobě dálnic, mostů či přenosové sítě, až po infrastrukturu digitální.
Tento pozitivní efekt navíc umocní reforma dluhové brzdy na úrovni spolkových zemí, které již nebudou muset vykazovat vyrovnané rozpočty, ale budou moci hospodařit s deficitem 0,35 % HDP.
A pak jsou tu strategické výdaje na obranu, k jejímuž zajištění hodlá nastupující kancléř udělat po draghiovsku „cokoli je potřeba“. Konkrétně to znamená rozvolnění pravidel dluhové brzdy, která nebude aplikována na obranné výdaje přesahující jedno procento HDP. Cesta k jejich navýšení z loňských 2,1 % HDP směrem k 3,5 % HDP (teoreticky ale neomezeně) je tak zcela otevřená.
Všechna tato opatření podléhají změně ústavy, kterou by měl příští týden schvalovat ještě „starý“ parlament. V tom mají CDU/CSU, SPD a Zelení ústavní většinu. Fascinující přitom je, že dohodnuté změny jdou celkově nad rámec ambiciózních předvolebních programů SPD a Zelených a fakticky rozvolňují německá rozpočtová pravidla pod úroveň celoevropských.
Výhledově je proto potřeba počítat s podstatně vyššími deficity německých veřejných financí, stejně jako s rostoucím zadlužení, které v poměru k HDP může během další dekády atakovat 80 %. Tento nečekaný posun již reflektují dluhopisové trhy – výnos desetiletého Bundu se včera skokově zvýšil o 28 bazických bodů, nejvíce od sjednocení Německa.
Německá fiskální bazuka by mohla vcelku rychle povzbudit ekonomiku skrze zlepšení sentimentu, zejména ve vztahu ke slabým soukromým investicím. Samotné zvýšení veřejných investic pak může alespoň částečně kompenzovat negativní dopad amerických celních tarifů a v delším horizontu zvýšit potenciální růst. Před Německem je každopádně stále dlouhá a nejistá cesta k restartu hospodářského růstu, středně až dlouhodobé vyhlídky se však viditelně zlepšily.
*** TRHY ***
Koruna
Česká koruna se během včerejší seance znovu podívala pod úroveň 25,00 EUR/CZK v reakci na významné ztráty dolaru. Ty způsobil skokový růst evropských sazeb v reakci na německou fiskální bazuku (viz úvodník). Dnes bude česká měna sledovat výsledek nominálních mezd za poslední kvartál minulého roku – čekáme stále solidní meziroční dynamiku okolo 7 % a tedy i pokračující svižný růst reálné mzdy. Odpoledne pak bude na programu zasedání ECB, na kterém sice dojde k dalšímu snížení sazeb, rétorika se však i pod vlivem německé fiskální otočky může nést na jestřábí notu, což by se koruně nemuselo zamlouvat.
Eurodolar
Kombinace prudkého růstu eurových sazeb v reakci na očekávanou německou expanzi a překvapivě slabého ADP reportu, který ukázal na to, že v americkém soukromém sektoru bylo v únoru vytvořeno jen 77 tisíc pracovních míst, byla pro eurodolar rajskou hudbou. Ten se tak v průběhu seance vyšplhal až k úrovni 1,08.
Dnes by hlavní událostí mělo být zasedání ECB, od kterého očekáváme snížení hlavní úrokové sazby o 25 bazických bodů. Pro trh bude jistě zajímavé slyšet co si prezidentka ECB myslí jednak o dopadech obchodních válek a jednak o připravované masivní německé expanzi. Očekávání velkých investic a deficitů žene německé a eurové sazby rychle vysoko a mohlo by vzbuzovat otázky, zdali se neposune i rovnovážná dlouhodobá sazba ECB (tzv. r*).