S oznámeními svolání valných hromad za účelem vyvlastnění menšinových podílů ve firmě se v posledních měsících doslova roztrhl pytel. Je to přesněji od té chvíle, kdy vstoupila v platnost novela Obchodního zákoníku, která umožnila takzvaný squeeze out menšinových akcionářů. Samotný proces schvalování příslušné právní normy, která vytěsnění umožnila, se neobešel bez odporu a námitek z řad minoritních vlastníků. Výstupy proti nucenému odkupu akcií trvají dodnes.
Jak je vytěsnění malých akcionářů nyní upraveno?
Vytěsnění může provést akcionář s podílem ve společnosti aspoň 90 %. Náhrada za akcie je peněžní, cenu určí majoritní vlastník tak, aby byla přiměřená, stanovení ceny musí být znaleckým posudkem.
Současná úprava ale zdaleka není bez problémů. Už stanovení ceny dává majoritnímu akcionáři značný prostor, výše náhrady za akcie prakticky záleží na profesionalitě znalce provádějícího posudek a dobré vůli většinového vlastníka. Cena bývá obvykle mírně nad odhadem v posudku. Oproti současným pravidlům upravujícím převod jmění, kde znalce určuje soud, je v případě vytěsnění minoritních akcionářů výběr znalce na majoritním vlastníkovi. Na něm je také, aby posudek zaplatil, což výrazně zvyšuje morální hazard při stanovení "spravedlivé" ceny.
Dalším problémem je riziko, že akcionáři zbavení svých akcií nedostanou zaplaceno. Novela stanovuje, že akcie přechází na majoritního vlastníka společnosti automaticky, platba však přitom není zajištěna. Samozřejmě, že se investor zbavený akcií může domáhat platby soudně, to mu však přináší dodatečné náklady. Zároveň vymáhání platby, například pokud majoritní vlastník sídlí v zahraničí, přináší další komplikace.
Jak je to ve světě?
V západní Evropě i USA, odkud "squeeze out" přišel, je příslušná zákonná úprava přísnější. Zpravidla může vytěsnění provést akcionář s vyšším podílem ve firmě (například v Německu 95 %). Určení ceny není výhradně na majoritním akcionáři a jím zvoleném znalci, návrh prochází schválením tržním regulátorem. Také vyrovnání za vyvlastněné akcie je pro minoritáře méně rizikové - peníze je třeba ještě před vyhlášením squeez outu složit u finanční instituce, která bude potom pověřena jejich vyplacením.
I Česko čeká změna...
Současná úprava vytěsnění, jak byla zařazena do novely Obchodního zákoníku, však záhy po začátku své platnosti (pár měsíců) má být změněna. Příslušná novela už prošla parlamentem, a proto je velmi pravděpodobné, že vstoupí v platnost. V čem jsou rozdíly?
Posun jde v zásadě směrem k úpravě, která je běžná na Západě. Jedním z hlavních bodů pro malé akcionáře je jistě záruka, že za vyvlastněné akcie dostanou zaplaceno. Nově tak bude muset majoritní vlastník, ještě před valnou hromadou, kde bude vytěsnění schváleno, složit odpovídající sumu na výkup akcií u některé finanční instituce. Ta pak bude vyplácet náhradu za akcie, které přejdou na už nyní stoprocentního vlastníka.
Další změna se týká stanovení ceny. Ta bude posuzována Komisí pro cenné papíry, zde tak dojde ke sblížení s procesem povinné nabídky na odkup minorit (která squeez outu někdy předchází). Je třeba ale zmínit, že ani posouzení od KCP není bezproblémové. V případech nekotovaných společností má Komise ztíženou pozici, neboť jde o společnosti, které běžně nesleduje a musí pak přiměřenost ceny určit prakticky pouze na základě finančních výkazů za posledních několik let. Do hry může vstoupit také otázka času. Například na posouzení a rozhodnutí ohledně povinných nabídek na odkup má Komise pouze několik dní. Je otázkou, zda je to dostatečné třeba v případech rozvětvených koncernů se složitou strukturou, množstvím dcer atp.
Proč ten spěch?
Stoprocentní vlastnictví umožňuje mnohdy levnější fungování firmy,
omezí se neefektivity spojené s roztříštěnou vlastnickou strukturou. Odstraňuje se tak tzv. efekt černého pasažéra, kdy většinový vlastník nese odpovědnost za řízení firmy a také vyšší ekonomické riziko. Institut vytěsnění by v ekonomice měl existovat, samozřejmě důležité jsou podmínky, za kterých bude uplatňován. Usnadnil by také konsolidaci vlastnických poměrů ve firmách po kupónové privatizaci.
Na začátku července začala platit novela zavádějící squeeze outy, už v září prošla Poslaneckou sněmovnou další, nová úprava. Nabízí se tak otázka, proč byly squeeze outy do nového Obchodního zákoníku protlačeny v takové podobě, kdy na problémy upozorňovali nejen minoritní akcionáři, ale také právníci zabývající se korporačním právem. Situace v podnikové sféře jistě nebyla taková, aby zákonodárci museli s normou spěchat.
Firem, které dosud svolaly valnou hromadu za účelem vykoupení akcií majoritním vlastníkem, je už přes 170. Je logické, že mnozí vlastníci firem, kteří o tomto kroku uvažovali, ho provádějí nyní a nečekají, až začne platit pro ně méně nevýhodná novela.
Je zavedení možnosti výkupu akcií dobrým krokem? Jaký je Váš názor na squeeze outy po česku? Hlasování a diskuse o tématu probíhá
ZDE