Fungování společností/fondů private equity (PE) v dané ekonomice do značné míry určuje, nakolik je (díky existenci většinou malých, flexibilních firem, které mají pro své projekty dostatečné financování), využíván její potenciál co se týče nejrizikovějších investičních příležitostí. Využívání těchto nejrizikovějších investičních příležitostí, které často tvoří most mezi akademickým výzkumem a jeho aplikací v praxi, je pak mimo jiné často tím faktorem, který ekonomiku posouvá dál co se týče inovací. To jak na straně produktové, tak na straně výrobních postupů. V době vrcholu PE fondů (co se týče velikosti získaných investičních prostředků) ve Spojených státech v roce 2000 šla zhruba polovina ze získaných cca 160 miliard dolarů na venture projekty, druhá na buy-outy. Cykličnost v odvětví je přitom znatelná a pokles po roce 2000 byl asi stejně strmý, jako růst před tímto rokem.
V době, kdy tržní anomálie (zde zejména modelový příklad - jasně podhodnocené společnosti se suboptimálním zadlužením a dobrým potenciálem generovat cash flow maskovaným např. špatnou účetní ziskovostí) jsou stále vzácnějším zbožím, je úspěšnost PE stále více dána fundamentem. Tj. tím, nakolik jsou tyto (i) skutečně schopny zlepšit hospodaření splolečností, které získají/dokončit jejich slibné projekty a (ii) nakolik jsou toto zlepšení schopny finančně realizovat - nakolik jsou schopny se zhodnocené investice zbavit bez nepřiměřeně velkých transakčních nákladů, diskontů, apod. V případě žijícího akciového trhu je opcí při výstupu z investice IPO, alternativou je prodej strategickému investorovi (majetkové přehazování si firmy mezi jednotlivými PE nepovažujme za volbu z hlediska celého PE odvětví). Zatímco existence rozvinutého akciového trhu je tak jedním ze základních předpokladů rozvoje PE díky zajištění jedné z možností výstupu z investice (IPO, popř. SPO), je nutno poznamenat i následující: jedním z faktorů, který může přispět ke zlepšení hospodaření společností (nejen pod vedením PE) je její, alespoň dočasný, delisting, který přináší zpřetrhání vazeb na čtvrtletní cirkus se zveřejňováním výsledků. Management společnosti se může zaměřit na strategické rozhodování bez strachu, že trhy budou větší váhu přikládat Q ziskům. To je přirozeně podpořeno tím, že samotný kapitál financující PE je dlouhodobý - tudíž bez těchto krátkodobých tlaků na jeho výkony, respektive na výkony jím financovaných akvizic.
Postup při zlepšení hospodaření získaných společností/dokončení jejich slibných projektů se dá zhruba rozdělit na dvě fáze. První z nich, většinou částečně prolínající se se samotným procesem akvizice, je zaměřena na to, aby PE a management byl vůbec schopen plně uplatnit svou optimalizační strategii - tj. je nutno srovnat vztahy s případnými minoritními akcionáři, věřiteli a dalšími entitami, které mají vliv na firmu a které mohou blokovat strategii PE (do této fáze počítejme i možné rozdělení společnosti).
Druhá fáze již jde po "klasické" lince:
1. (re)definice cílového trhu/zákazníků
2. (re)definice produktového portfolia, jeho inovace
3. optimalizace výroby, logistiky, prodeje.
Jak bylo konstatováno, v době, kdy tržní anomálie ve formě podhodnocených společností jsou stále vzácnějším zbožím, je úspěšnost PE stále více dána právě jeho úspěšností, co se týče uvedených tří bodů. Nepřekvapí tak, že konzultantské služby tvoří stále větší část podnikání PE na rozvinutých trzích. Zároveň se dá pozorovat i zvyšující se specializace ve smyslu sektorového zaměření, což jde opět z velké části na vrub nutnosti detailně rozumět daným odvětvím při zvyšování fundamentální hodnoty získaných společností.
Vedle zlepšení operací společnosti je zvýšení finanční páky častým jevem provázejícím operace PE; při jeho posuzování tohoto je ovšem nutné si uvědomit, že úměrně s tím jak roste možná návratnost (se zvyšováním páky), roste i riziko. Konečný izolovaný vliv páky na hodnotu firmy, respektive podílu PE v ní, tak nemusí být jednoznačně pozitivní.