Stanislav Gross se ve svých 34 letech zřejmě stane nejmladším premiérem v Evropě, pokud jeho jmenování bude v měsíci srpnu potvrzeno Poslaneckou sněmovnou. Bude rovněž prvním lídrem post-komunistické země, jehož politická kariéra začala až po pádu komunismu. Pan Gross nebyl ani komunista, ani disident. Byl strojvůdcem vlaku. Píše prestižní deník Financial Times.
Zároveň je vhodné připomenout, že Praha věří, že pan Gross vlije nový život české politice a skoncuje s neprůhledným manévrováním, jež podkopává důvěru veřejnosti v politiky. Naneštěstí, první signály nejsou dobré. Pan Gross strávil posledních 15 let šplháním na vrcholek sociálnědemokratické strany, čímž získal reputaci „komunikátora“ a zákulisního hráče. Jeho cíle jsou nejasné krom toho, že chce udržet v úřadu svou slabou koalici, tvrdí FT.
Osm post-komunistických zemí, které letos v květnu vstoupily do EU, akutně potřebují novou politickou agendu. Vstupem do EU tyto země akceptovaly politický rámec hospodářské liberalizace, vynucování pravidel EU a přípravy vstupu do eurozóny. Tento rámec však není to, čím by byli Češi nebo ostatní Středoevropané nadšeni. Místo toho se lidé koncentrují na své problémy – nezaměstnanost, nízké mzdy a důchody. Nečekají přitom, že se vše změní se vstupem do EU přes noc, avšak požadují efektivnější a méně zkorumpovanou vládu. A ztrácejí iluze. Je smutné pro českou politiku, když komunisté ve volbách do Evropského parlamentu získají tolik křesel.
Buďme ale upřímní – bývalé komunistické země zažily v posledních 15 letech takovou proměnu, jako jiné země za 50 let, připomínají FT. Lidé chtějí žít stejně jako jejich západní sousedé. S průměrným příjmem na polovině průměru západní Evropy však bude uzavření mezery trvat roky, i když si nové členské země udrží rapidní tempo ekonomického růstu z posledních let. Voliči jsou unavení reformami. Pouze na Slovensku (2002) úřaduje opět reformní kabinet. Je jasné, proč si populističtí lídři, jako například Andrzej Lepper v Polsku, vedou tak dobře. Voliči milují jednoduché odpovědi, které nabízí, zvláště, když mezi politiky „hlavního proudu“ vidí korupci a sledování vlastních zájmů.
Hlavním cílem pana Grosse bude zajistit, aby vládní koalice přežila do voleb v roce 2006. Musí se však rovněž dívat do budoucnosti a rozhodnout, jak vytvořit stranu na širších základech – méně závislou na skupinách „politických klientů“ a více oslovující voliče. ODS, hlavní opoziční partner, čelí stejné výzvě. Podobně je tomu s hlavními politickými stranami na Slovensku, v Polsku a Maďarsku, jak napravo politického spektra, tak nalevo. Nestačí mít jen nové a mladé vůdce. Nezbytné jsou nové myšlenky a nové politické záměry.
(zdroj: Financial Times)