Sleva na dani, daňový bonus, daňový kredit. Velké ovace provázejí včerejší oznámení, či spíše připomenutí vládního záměru nahradit u daně z příjmu fyzických osob odečitatelnou položku na dítě touto inovací. Nejedná se o nic původního, v USA a Velké Británii na to přišli dříve, nápad je to ale užitečný. Či spíše byl by, kdyby …
Otázka, která napadne snad každého, je, zda na výměně odečitatelné položky za daňový kredit ušetřím. Počty jsou jednoduché. Daňový kredit bude činit šest tisíc korun na jedno dítě bez ohledu na výši příjmu. Jedinou podmínkou je roční příjem ve výši minimálně šestinásobku minimální mzdy. Při stávajícím systému se daňová výhoda dítěte v rodině rovná odečitatelné položce vynásobené daňovou sazbou relevantní pro daný příjem. Nemáte-li dítě, nemůžete si snížit daňový základ o odečitatelnou položku a tyto prostředky Vám budou zdaněny. Je tedy zřejmé, že daňová výhodnost dítěte díky progresi daňových sazeb s příjmem roste. Tento prvek tedy ve stávající systému mírně koriguje progresi ve zdaňování příjmů. Kdo si přechodem na daňový kredit polepší? Kdo si pohorší? Pro první dvě daňová pásma je situace jasná. Odečitatelná položka na dítě činí 25 560 Kč ročně. Sazba pro první pásmo je 15 %. Dítě nám tak na daních ušetří 3 834 Kč. V druhém pásmu se sazbou 20 % dosahuje úspora 5 112 a je stále menší než šestitisícový kredit. Na horním konci třetího pásma (25 %) nám ovšem jedno dítě sníží daňovou povinnost o 6 390 Kč, ve čtvrtém dokonce 8 179 Kč, a lidé se zdanitelným příjmem spadajícím do těchto pásem si zavedením daňového kreditu pohorší.
Spočítat výši příjmu (hrubé mzdy), kdy je daňové zvýhodnění na dítě stejné v obou systémech, je poněkud obtížnější. Ale po chvíli výpočtů se doberete výsledku 313 372 Kč za předpokladu, že je z dalších odpočtů uplatněna pouze základní nezdanitelná částka. Berete-li měsíčně 26 000 Kč na přechodu k daňovému kreditu vyděláte. Máte-li na výplatní pásce o dvě stovky více, už je to pro Vás nevýhodné.
Zavedení daňových kreditů bylo v USA i Velké Británii motivováno zmírněním pasti chudoby vyplývající z možnosti pohodlného života na sociálních dávkách. Daňový kredit, což není nic jiného než sociální dávka vyplácená jen tomu, kdo pracuje, nahradil část klasických přídavků na děti. Problém je v tom, že u nás se tak nestane. Přídavek na dítě zůstane stále stejný a kdo žil pouze ze sociálních dávek, může tak pokračovat za nezměněné situace nadále. Za to dojde prohloubení daňové progrese. Pokud by vláda chtěla zachovat původní míru progrese ve zdanění příjmu, musela by zároveň se zavedením daňového kreditu, snížit daňové sazby pro třetí a čtvrté pásmo. Chci-li přimět záměrně nepracující rodiny s dětmi k ekonomické aktivitě, logicky bych měl na jejich úkor zlepšit situaci pracujících rodin s dětmi. Vláda ale postupovala tak, že chudší pracující rodiny s dětmi zvýhodnila na úkor bohatších rodin s dětmi. Kromě pozitivního efektu motivace nepracujících rodin k hledání zaměstnání tak vyrobila i negativní efekty spojené se zvýšenou daňovou progresí. Úspěch a snaha se budou trestat ještě o něco více než dosud.
David Marek, Patria Online