Vezměme tři proměnné – velikost investice/aktiva, její požadovaná návratnost (absolutně, či v %) a velikost realizované návratnosti (absolutně, či v %) v daném roce. Od realizované míry návratnosti v dané periodě odečteme návratnost požadovanou (ať již v absolutní velikosti, či v %) a dostaneme tzv. economic value added - EVA. V principu nejde o nic jiného, než v ekonomii známý koncept nadměrných zisků, které ovšem bylo zejména pro účely patentu, marketingu a prodeje v rámci poradenských služeb nutno zabalit do něčeho sofistikovaněji znějícího.
Přestože jde tedy v principu o objevování objeveného a EVA je zakotvena ve stejných ekonomicko-finančních principech, jako je maximalizace hodnoty společnosti a diskontování cash flow (a řeší známý problém rozdílu mezi účetní a ekonomickou/vnitřní hodnotou kapitálu), její rozšíření smysl může mít. Ten spočívá v tom, že problematiku maximalizace hodnoty společnosti převádí do konkrétních finančních, operačních, marketingových atd. ukazatelů, které poskytují rámec pro zlepšování výsledků společností (to i přes navázání EVA, či jejích jednotlivých determinant, na variabilní složku odměn managementu, popř. ostatních zaměstnanců společnosti).
Následující schéma ukazuje princip sledování EVA (v tomto případě v % – výnosovém vyjádření) s uvedením hlavních faktorů, které v rámci společnosti velikost tohoto ukazatele determinují. Pro přehlednost upouštíme od zahrnutí většiny determinant externích, jako je intenzita konkurence, relativní vyjednávací síly dodavatel-odběratel atd., to přesto, že tyto mohou hrát relativně výraznější roli při určení zisků, než charakteristiky firmy - převaha významu oněch "OT" nad "SW".
Zdroj: Patria Finance
Obrázek demonstruje, že EVA (ať již vztažena k vlastnímu jmění, či celkovému objemu investovaného kapitálu - v grafu vyjádřeno šedě) není nic jiného než variace na vztah mezi požadovanou mírou návratnosti na vlastní jmění RRRe (či investovaný kapitál - WACC) a ROE, či ROIC (přesněji jejich cash-flow obdoba CFROE, CFROIC), který je zakotven v konceptu vnitřní hodnoty společnosti. Její interpretace (EVA) je jednoduchá – v daném období společnost v závislosti na velikosti EVA buď pokryla své náklady investovaného kapitálu (či jeho části – vlastního jmění), nebo ne. To v závislosti na dosaženém obratu aktiv a maržích a struktuře financování.
V rámci jednoho období tím ale informace od EVA končí – sama o sobě neříká nic o hodnotě tohoto kapitálu (respektive poměru jeho účetní hodnoty, která do EVA vstupuje a hodnoty ekonomické), která se odvíjí od výsledků všech relevantních - budoucích - období, jinak řečeno velikostí všech budoucích EVA, daných životností dané investice. EVA jednoho roku tak v konceptu valuace má smysl pouze při současném zvážení růstu či poklesu tohoto ukazatele v budoucnu - použít EVA pro odhad hodnoty společnosti a jejího vlastního jmění tak je relativně složitý způsob, který by ale měl vést ke stejným závěrům, jako DCF (použití EVA pro valuaci reálných opcí je nevhodné, stejně jako DCF).
Jak již bylo indikováno na začátku, užití EVA je tak spíše relevantní pro vnitřní hodnocení výkonů společnosti - problematika maximalizace hodnoty společnosti se převádí do konkrétních finančních, operačních, marketingových atd. ukazatelů (někdy např. v kombinaci s Balanced Scorecard, či jinými manažersko-informačními systémy), které poskytují rámec pro zlepšování výsledků společností.
Jiří Soustružník