Jasné, řeklo by se, jenže přiznat to je o poznání těžší. Sousední Německo po sjednocení zaujalo intenzívní politiku pomoci tzv. novým spolkovým zemím, kterou lze stručně charakterizovat jako pumpování peněz do regionů bývalé NDR. Počáteční nadšení postupně ochladlo a začaly přibývat hlasy o nekoncepčnosti a špatném směřování akcí na hospodářskou obnovu nových zemí. Až teď to ale padlo nahlas a z vyšších míst – výsledkem není zlepšení ve východních zemích, nýbrž potíže celého Německa.
Právě kritika celého projektu hospodářského povznesení nových zemí bylo to, co se nejvíce ozývalo v reakcích ekonomů oslovených týdeníkem Der Spiegel. Situaci bývalé NDR označovali jako „hluboce znepokojivou“ s tím, že odstranění její ekonomické zaostalosti bude trvat déle, než si všichni mysleli ještě před pár lety. Předseda komise spolkové vlády pro ekonomickou situaci východního Německa dokonce řekl, že „obnova východu může minimálně ze dvou třetin za současné potíže německé ekonomiky“.
Jakkoli se to zdá přehnané, něco na tom pravdy bude. Je faktem, že ekonomiku táhne západ země. Na bedra někdejšího ekonomického zázraku Evropy je ale nakládána čím dál větší zátěž – nejprve výdaje v souvislosti s rozvojem sociálního státu, pak stále rostoucí odvody do společného rozpočtu EU, kde je SRN největším přispěvatelem, a v závěsu dotace východu země. Od roku 1990 bylo na tyto dotace vydáno 1,25 bilionu EUR.
Prvotní účel těchto peněz byly investice, které pomohou zvednout ekonomickou úroveň východu. Šlo ale o investice? Když se podíváme na strukturu výdajů, tak výstavba infrastruktury, investiční pobídky a daňové úlevy tvořily dohromady pouhých 8,24 %. Zbytek šel především na sociální výdaje, které, vzhledem ke snaze o nivelizaci, hodně rychle směřovaly na západní úroveň. Díky tomu bylo dosaženo výrazného zvýšení platů, které však nebylo podloženo růstem produktivity. Nevhodná struktura dotací tak místo růstu produkce vedla ke snižování konkurenceschopnosti východu. Tento problém se může ještě prohloubit společně s přistoupením nových zemí do EU a tudíž usnadněním přesunu podnikání do „levnější části“ Evropské unie.
Z jedné strany v tom můžeme vidět šanci – z Německa je to k nám „přes kopec“ – na druhou stranu se ale musíme podívat sami na sebe. Sociální výdaje u nás nedosahují německé úrovně, ale rostou vytrvale a bez reforem budou ještě více. Navíc nám je neplatí „bohatý strýček“ ze západu, ale vlastní děti...
Tomáš Vlk, Patria Online