V první části tohoto článku jsme uvedli, že nejvýraznějším celosvětovým trendem v odvětví telekomunikací minulých let je nástup mobilní telekomunikace - na rozvinutých trzích podporován rostoucí ochotou obyvatelstva platit za mobilitu (která je pravděpodobně funkcí důchodu jednotlivce) a rostoucí šíří funkcí mobilních telefonů jak co se týče hlasových, tak datových služeb; na rozvíjejících se trzích je dále podporován relativně nižší kapitálovou náročností technologie, která umožňuje pokrýt dané území s nižšími výdaji a rizikem než u pevných sítí.
Nástup mobilní telekomunikace a šíře jejích služeb tak do značné míry definuje budoucnost pevných linek - v pro ně nejhorším scénáři přežijí pouze a jenom tam, kde mobilní nebudou schopny plnit službu v zákazníkem požadovaném poměru kvalita/cena a jako doplněk mobilních sítí. Pro demonstraci situace/výhledu v ČR připomeňme na patria.cz nedávno prezentovaný rozhovor s CFO Českého Telecomu J.Šedivým
(
rozhovor najdete ZDE)
- jeho odpověď na otázku, zda čeká stabilizaci situace co se týče intenzity využívání pevných linek k hlasovým službám, či dále rostoucí využívání mobilních telefonů: "Volba mezi fixním nebo mobilním telefonem pro hlasovou komunikaci je funkcí ceny a užitné hodnoty vnímané zákazníkem. Je otázkou, jestli fixní telefonie může k nesporně nižší ceně nabídnout bohatost funkcí, které jsou dnes u GSM telefonie běžné. Odpověď zní ano, pokud má zákazník minimálně ISDN a odpovídající, podle možnosti bezdrátové koncové zařízení. Testuje se koncept jednoho přístroje schopného komunikovat bezdrátově přes koncový terminál fixní sítě, pokud je zákazník doma anebo na pracovišti, a zároveň prostřednictvím mobilní GSM nebo UMTS sítě, hovor je pak směrován nejlevnější cestou. Jinými slovy, fixní síť nabízí širokou škálu služeb nejenom pro data, ale i hlasovou telefonii, pokud se je podaří lépe zpřístupnit a marketinkově podpořit, věřím ve stabilizaci hlasového provozu."
V současné době se profilují zejména dvě důležitostí rostoucí oblasti zájmu operátorů pevných linek:
1. Rozvoj širokopásmového připojení
Rozvoj (A)DSL v konkrétní zemi a u konkrétního operátora je funkcí mnoha faktorů, od vybavenosti domácností počítači, pricingu služby, alternativními širokopásmovými službami připojení, včetně míry, jakou historicky společnost investovala do ISDN a z toho plynoucí ochotu alespoň částečně kanibalizovat tento produkt (včetně vnitropodnikové komunikace a rozhodovacích mandátů).
Strategie zavádění DSL často odráží počáteční snahu o prezentaci produktu jako prémiový produkt, s vysokými cenami. Tyto jsou postupně snižovány (respektive je rozšiřováno spektrum nabídky na osách cena a její struktura/rychlost/popř. objem dat), často jako reflexe konkurenčního (či regulačního) tlaku (kabel, mobilní operátoři) a snižující se ochoty veřejnosti platit prémiové ceny. Strukturování ceny za DSL na dimenzích rychlost/objem (popř. další) je v různých zemích rozdílné a hledání optimálního modelu, pokud takový obecně existuje, bude ještě nějaký čas trvat. Výjimkou pak nemusí být např. i možnost dočasného zvýšení přenosové rychlosti a/nebo objemového limitu. To ale samozřejmě vyžaduje odpovídající flexibilitu a šíři systémů na straně operátora.
Čekat se dá i zvýšená aktivita samotných operátorů co se týče nabídky služeb souvisejících s DSL (video, hry, hudba, atd.). To, podobně jako u mobilů, implikuje expanzi služeb (i) vzhůru po hodnotovém řetězci a (ii) kooperaci s firmami z jiných odvětví na jednotlivých stupních tohoto řetězce. Rozvoj širokopásmového připojení jako výrazného alternativního zdroje výnosů (tj. vedle klesajících výnosů z hovorného) pro operátory tak přináší vedle této samotné technologie další "výzvy" - např.
rostoucí potřebu penetrace těchto společností do IT sektoru.
2. Rozvoj služeb společnostem
Datové služby se pohybují od jednoduchých propojení geografických částí společností (kanceláře v různých částech města, země, bankomaty apod.), až po privátní sítě, včetně jejich správy a s nimi spojených služeb.
Tyto služby se již značně překrývají s tradičními poskytovateli IT služeb. Nutnost poskytovat celková řešení, namísto parciálních služeb, je zde evidentní. Organizační struktura, kultura a systémy uvnitř bývalých monopolních operátorů ovšem často představují významnou překážku penetrace do této oblasti.
Stále výraznější úlohu bude zřejmě při determinaci šíře a ceny služeb a také výsledků společností provozujících pevné linky hrát
regulace. Liberalizace v odvětví s sebou, na první pohled možná překvapivě, nese zvýšenou míru regulace ve smyslu počtu nutných zásad, pravidel a standardů nutných pro fungování trhu. Není přitom výjimkou, že se do konfliktu dostává (jako v mnoha dalších odvětvích) krátkodobý a dlouhodobý cíl - zatímco určité kroky mohou podpořit konkurenci, snížit ceny a zvýšit užitek pro zákazníka, v delším období mohou zabránit investicím do dané oblasti a jejímu dalšímu rozvoji (tj. díky příliš vysokému krátkodobému transferu bohatství na stranu spotřebitele).
Co se týče pricingu hlasových i ostatních služeb, je u mnoha operátorů pevných linek jasná snaha o zvýšení měsíčních poplatků a současné snižování variabilních sazeb, které se tak mimo jiné "na pohled" stávají konkurenční. Společnost je také tímto krokem více chráněna před pokračujícím poklesem objemu provolaných minut. Problematika paušální platby za určitou službu je ovšem širší - do hry s regulátorem vstupuje zejména návratnost na zainvestované linky. Z hlediska marketingu je potřeba zvažovat i možnou
prémii za predikovatelnost plateb - ochotu zaplatit průměrně měsíčně více, ovšem bez rizika ad-hoc výrazného zvýšení platby (blízko jsou si někdy finance, se svým rozvinutým konceptem rizika, a marketing). Nabízený balík produktů za takovouto měsíční platbu pak může obsahovat cokoliv od lokálních po mezistátní hovory, včetně broadband (A)DSL internetového připojení; zatím netestovaná je nabídka jednoho balíku služeb jak pevných linek, tak mobilu. Možný konflikt s regulátorem (např. díky bundlingu služeb) je zde ale opět nasnadě.
Jiří Soustružník
První část článku naleznete ZDE