Minulý víkend se ve floridském středisku Boca Raton konalo zasedání centrálních bankéřů a ministrů financí zemí G7. Jak dopadlo je v tomto okamžiku všeobecně známé - nic neříkající komuniké, které si každý může vysvětlovat v podstatě jakkoliv. Proto bude možná zajímavější podívat se na názor, publikovaný v on-line edici magazínu The Economist dne 5.2.2003. Pro shrnutí - "Někdo se domnívá, že dolar již poklesl dost daleko. Právě naopak, ten pravý pokles ještě ani zdaleka nezačal".
Jakýkoliv dramatičtější posun v hodnotě měny od sebe vždy oddělí vítěze a ty, co prohráli. Ve vztahu k dolaru je největším rizikem světové ekonomiky ne náhle oslabený dolar (jak je tomu nyní) ale dolar, který zatím neoslabil dost. Pokles jeho hodnoty byl nevyhnutelný a měl by v konečném důsledku pomoci USA snížit schodek běžného účtu (který je zcela bez debat hlavní "brzdou" probíhajícího ekonomického oživení). Přesně z tohoto důvodu dolar oslabil a v oslabování bude pokračovat. Některé země však nejsou na tento vývoj připravené.
Schodek běžného účtu Spojených států dosahuje 5 % HDP a podle velké většiny ekonomů by bylo vhodné jej snížit alespoň na polovinu této úrovně. To by stabilizovalo poměr zahraničních závazků USA vůči HDP, který se v posledních letech dramaticky zvýšil. V tomto okamžiku - i po očištění o vliv inflace - dolar obchoduje velmi blízko svého 30-letého průměru. Pokud by se měl schodek běžného účtu snížit na polovinu současné úrovně, dolar by měl v několika dalších letech ztratit 20 %.
Americká administrativa s tímto vývojem zatím nemá problém. Naopak evropské vlády a centrální banky si stěžují, že váha tohoto poklesu dopadla na měnu euro nepoměrně více. S tím, jak euro proti dolaru vystřelilo vzhůru, centrální banky Japonska a Číny (nemluvě o dalších asijských státech) začaly dolary nakupovat a udržovaly tak své měny uměle nízko. Podařilo se jim tak ale financovat více než 50 % amerického deficitu v roce 2003. Bez této "intervence" by dolar zkolaboval. V krátkém období se tak Asie může jevit jako zachránce USA. V dlouhém období však asijské centrální banky jenom oddalují nezbytný krok - další pokles dolaru - a nechávají americký schodek běžného účtu dále expandovat. To velmi pravděpodobně povede k jeho dalšímu nezdravému růstu.
Chování těchto centrálních bank však také skrylo několik výsostně tržních signálů, které nakonec i USA budou muset následovat. Schodek běžného účtu je přímé, aritmetické vyjádření nedostatečných úspor amerických domácností. Jako první krok však Amerika musí dát do pořádku deficit rozpočtu. Díky asistenci asijských centrálních bank však nemá ten nejmenší motiv. Za normálních okolností by v situaci expandujícího schodku běžného účtu a kolapsu měny investoři začali automaticky požadovat vyšší výnos ze státních dluhopisů jako kompenzaci objektivně vyššího rizika. Tento "políček" dá vládě varování a snad to povede k větší fiskální disciplíně. Pokud však asijské centrální banky nakupují Treasuries jako na běžícím páse, tento korektivní mechanismus nepracuje. Výsledkem jsou uměle nízké úrokové sazby.
Suma sumárum, asijské vlády kupují americké státní dluhopisy ve snaze zajistit, že si Američané i nadále budou moci dovolit kupovat asijské zboží. To však nepůjde do nekonečna. Navzdory jejich pragamtickému přistupu se však dříve či později budou muset podívat do tváře faktu, že drží příliš mnoho rizikových a málo výnosných dolarů. Když přestanou kupovat, dolar zkolabuje mnohem víc, než tomu bylo dosud a úrokové sazby se pohnou dramaticky výše. Oddalování tohoto kroku - až a když přijde - povede k mnohem drastičtější korekci, než by tomu bylo za jiných okolností.
Petr Žabža, Patria Direct
(zdroj: The Economist)