Minulý rok byl ve znamení dalšího zhoršování veřejných rozpočtů. Prakticky všechny země OECD si v loňském roce zhoršily výsledek veřejných rozpočtů. Nešlo přitom jen o široce diskutované „provinilce“ proti Paktu stability a růstu Německo a Francii. Ještě rapidnější zhoršení zaznamenaly Spojené státy ale i Velká Británie.
Situace zřejmě nebude o mnoho lepší ani v letošním roce. Zatímco ještě v roce 2000 skončil rozpočet poloviny členských zemí OECD přebytkem (rekordmanem bylo Norsko s přebytkem ve výši neuvěřitelných 15% HDP, především ovšem díky příjmům z těžby ropy a zemního plynu), v letošním roce očekává přebytek jen „tvrdé jádro“ rozpočtových „fundamentalistů“, tj. skandinávské země (kromě Norska i Finsko, Dánsko a Švédsko) a skupina bývalých britských kolonií (Nový Zéland, Austrálie a Kanada).
Již několikrát jsme upozorňovali na rozsah rozpočtového uvolnění v USA, který nemá v moderní historii obdoby: zatímco v roce 2000 skončil rozpočet USA přebytkem 1,4% HDP, letos bude ve schodku okolo 5% HDP. Podobně velkoryse s penězi budoucích daňových poplatníků zachází vláda Velké Británie, která přešla z přebytku téměř 4% HDP v roce 200 do schodku 2-3% HDP v letošním roce. Japonská rozpočtová „politika“ pak pokračuje v dlouhodobé agonii, schodek se v Japonsku v letošním prohloubí až někam ke 13% HDP.
V této souvislosti není výsledek českých veřejných rozpočtů až tak překvapivý. Naše vláda přesně „kopíruje“ trajektorii schodků presidenta Bushe. Rozdíl je především v tom, že americké schodky představují uvolnění rozpočtové politiky, zatímco naše schodku jsou výsledkem zpřísnění. Zatímco Bush navazoval na rozpočtově střídmého Clintona a mohl si tedy dovolit snižovat daně, Špidla zdědil rozvrácené rozpočty po Zemanovi (a po sobě), takže daně musí zvyšovat.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.