Evropský soudní dvůr („ESD“) nedávno rozhodl spor čj. 112/00 mezi německou přepravní společností Eugen Schmidberger a Rakouskem o náhradu škody, způsobenou společnosti Schmidberger tím, že se její nákladní automobily staly obětí 30hodinové blokády Brennerského tunelu rakouskými ekologickými aktivisty.
Blokáda byla řádně ohlášena rakouským úřadům ve shodě s rakouským zákonem o shromažďování a zákonem o silniční dopravě. Úřady přijaly příslušná organizační opatření k zajištění informovanosti řidičů, na samotné blokádě tunelu se však nic nezměnilo.
Porušení volného pohybu zboží spatřovala společnost Schmidberger v tom, že rakouské úřady asistovaly omezení silniční přepravy zboží, aniž se pokusily tomu zamezit. Byla vedena argumentační paralela mezi tímto případem a rozhodnutím ESD z r. 1997, jímž byla odsouzena Francie za to, že neučinila nic proti tomu, aby francouzští zemědělci ničili španělské kamiony s jahodami, jedoucí přes jih Francie. ESD ve svém rozhodnutí dal přednost ústavní svobodě shormažďování před zásadou volného pohybu zboží za podmínek, že (1) shromáždění sleduje účel tíživého veřejného zájmu (zde ekologie a ochrana zdraví), (2) způsob využití ústavní svobody je přiměřený k dosažení sledovaného cíle, zejména je (3) nenásilné, (4) bylo řádně ohlášena předem příslušným úřadům a ty se snaží minimalizovat škody, jež blokádou mohou nastat, (5) shromáždění nebylo diskriminační vzhledem ke státní příslušnosti: cílem shromáždění nebylo omezit pohyb zboží určitého druhu či původu. (6) Blokáda rovněž nevedla k obecnému klimatu právní nejistoty co do poskytování právní ochrany, jenž by odrazoval od volného pohybu zboží.
Za nepřiměřený zásah do svobody shromažďování ESD posoudil žalobce, že rakouské úřady mohly zajistit, aby se demonstrace konala jen po straně Brennerské dálnice či po podstatně kratší dobu.
ESD odmítl paralelu s výše citovaným francouzským případem, protože tam žádná z výše uvedených podmínek splněna nebyla; Francie byla nečinná pouze ze strachu francouzských politiků před politickou silou zemědělců.
Z pohledu evropského práva jde nejen o další upřesnění ochrany lidských práv a právní úpravy společného trhu ES, ale i o další rozšíření katalogu výjimek ze zásady volného pohybu zboží, kterou ESD odstartoval v r. 1979 slavným rozhodnutím Cassis de Dijon.
Tento spor sledovala i česká veřejnost, která má s rakouskými blokádami hranic rovněž svoje zkušenosti. Bylo by zajímavé zjistit, zda by v případě protitemelínských blokád ESD rovněž došel k závěru, že nejde o blokádu, jejímž účelem by bylo omezit dovoz zboží určitého původu (viz 5. podmínka). Bez příslušné žaloby před rakouskými soudy se to však nedozvíme.
Pavel Svoboda
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal